Vláda Spojených států a většina členů evangelické církve se plazí u nohou izraelského premiéra. Jak může být země velmocí, když nemá pravomoc určit svou vlastní zahraniční politiku na Blízkém východě? Taková země není supervelmocí. Je to loutkový stát.
tslogoV posledních několika dnech jsme byli svědky opět jak se “americká velmoc” plazí u nohou Netanjahua. Když se Netanjahu rozhodl znovu vraždit palestinské ženy a děti v Gaze, dále zničit to, co zbylo z sociální infrastruktury ghetta Gazy, a prohlásit izraelské válečné zločiny a zločiny proti lidskosti za “sebeobranu”, tak Senát, Sněmovna reprezentantů, Bílý dům i americká média jednohlasně a okamžitě vyhlásil svou podporu Netanjahuovým zločinům.
A hned 16. listopadu americký kongres “supervelmoci”, a to jak reprezentanti, tak senátoři, projednali rezoluci, kterou pro ně napsal AIPAC (Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), jediná zahraniční lobbistická agentura, která nemá povinnost se registrovat jako cizí agent. Předvedli tak s hrdostí svou moc nad Washingtonem. Jak demokraté, tak republikáni se dělí o ostudu sloužit Izraeli a ďáblu místo Americe a spravedlnosti pro Palestince.
Bílý dům se rychle poslechl výzvu izraelské lobby. Prezident Obama oznámil, že “plně podporuje” útok Izraele v Gaze. Ben Rhodes, zástupce poradce presidenta pro národní bezpečnost, řekl médiím dne 17. listopadu, že Bílý dům “chce to samé, jako Izraelci.” To je směšné vzhledem k tomu, jak mnoho Izraelců oponuje zločinům izraelské vlády. To není vláda Izraele, ale vláda “osadníků”, to jest přistěhovalců, kteří baží po půdě a ilegálně – s podporou Netanjahua – zabírají pozemky Palestinců.
Netanjahuův Izrael je obdobou Severu s republikánským Lincolnem před 150 lety. Tehdy neexistovalo mezinárodní právo, aby ochránilo jižní státy, které dobrovolně opustily unijní svazek (na což měly právo dané Ústavou), aby se vyhnuly svému využíváni pro obchodní zájmy Severu. Následně se unijní armáda po zpustošení Jihu obrátila proti americkým Indiánům. Neexistoval žádný mezinárodní zákon, který by americké Indiány ochránil před vražděním a vysídlením, které uskutečňovaly unijní armády.
Z Washingtonu se tvrdilo, že jeho vojenské oddíly byly ohroženy indiánskými luky a šípy. Dnes již existuje mezinárodní právo, které by mělo chránit palestinské obyvatele na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Nicméně pokaždé, když se svět snaží přimět izraelskou vládu k zodpovědnosti za své zločiny, izraelsko-washingtonská loutka vetuje rozhodnutí OSN.
Představa, že Izrael je ohrožen Palestinci, je stejně absurdní jako představa, že USA je ohrožena Afghánistánem, Irákem, Libyí, Jemenem, Sýrií, Somálskem, Pákistánem či Íránem. Žádná vláda z těchto zemí ještě nikdy nevznesla výhružné vyhlášení proti USA. I kdyby takové vyhlášení bylo, nemělo by smysl. Pokud může být supervelmoc ohrožena takovými impotentními a vzdálenými regiony, potom to není supervelmoc.
Démonizovat oběť je způsob, jak zakrýt státní zločiny. Americký tisk a televizní média nejsou jako dohled nad státními zločiny k ničemu. Jediné zločiny, uváděné v médiích, jsou připisovány “teroristům”, tedy těm, kteří vzdorují americké hegemonii, a též Američanům, jako je Bradley Manning a Sibel Edmonds, kteří osvobodili pravdu z úředních tajných dokumentů. Julian Assange z WikiLeaks zůstává v ohrožení i přes azyl, který mu udělil prezident Ekvádoru, protože Washington bere jen malý ohled na mezinárodní právo.
Použití prvního dodatku Ústavy začíná být v USA považováno za zločin proti státu. Účelem médií již není najít pravdu, ale chránit oficiální lži. Psát pravdu v podstatě vymizelo, protože je to příliš riskantní pro novináře, kteří by se toho odvážili. Chce-li si člověk udržet práci, musí sloužit Washingtonu a soukromým zájmovým skupinám, které ovládají Washington.
Prezident Obama ve své obraně nejnovějších izraelských válečných zločinů řekl 19. listopadu: “Žádná země na světě by netolerovala rakety, které létají přes hranice jejich území.” Ale, bohužel, mnoho zemí musí tolerovat rakety americké. Válečný zločinec Obama nechá dopadat rakety v Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu a nechal dopadat rakety i v Libyi, Somálsku, Iráku a dnes i v Sýrii. Írán by mohl být dalším v řadě.
Německý útok na varšavské ghetto je jedním z hororových příběhů z židovských dějin. Taková událost se děje znovu, jenže tentokrát jsou Židé pachateli místo oběti. Nikdo nezvedl ruku, aby zabránil cílené operaci, vyhlášené izraelským ministrem vnitra Elihu Yishaiem “poslat Gazu zpět do středověku.”