image25Poklady Tutanchamonovy hrobky: Prošlape faraon v záhrobí 93 párů bot? Ženy se oblékly do bleděmodrých šatů, rozpustily si vlasy a odhalily hruď. Naříkají, bijí se v prsa a sypou si na hlavu prach země. Doprovázení zemřelého faraona má svůj řád. Na posmrtný život musí být vládce náležitě připraven.


Roucha, služebnictvo, postel. Faraona po smrti čeká nelehký úkol. Musí se vydat na strastiplnou cestu do záhrobí. Ta vyvrcholí jeho opětovným spojením se slunečním bohem Re, který byl podle tehdejších zvyklostí považován za faraonova otce. Na pouť se ovšem musí panovník vydat s výbavou, která přísluší k jeho stavu. V záhrobí mu nesmí nic chybět.

Stavitelé se opozdili
„Umřel tak mladý, osmnáctiletý, hrobka ještě není dostavená,“ stěžují si egyptští hodnostáři. Faraon 18. dynastie Tutanchamon (vládl přibližně v letech 1332–1323 př. n. l.) jim svou smrtí udělal čáru přes rozpočet. Pravda, jeho hrobka se sice už buduje v Západním údolí, jakési odnoži Údolí králů. Velkorysá stavba s náležitě velkou pohřební komorou (velikost hrobky a bohatost výzdoby souvisí s délkou vlády panovníka) ale ještě není hotová. Mladičký faraon tak musí vzít zavděk hrobem v Údolí králů, připraveným pro nějakého vyššího hodnostáře. „Dostavte ho rychle, malby nemusejí být tak dokonalé,“ poroučí faraonův rádce, poručník a šedá eminence Aj (vláda asi 1323–1319 př. n. l.). Jestlipak už v té chvíli počítal s tím, že se vyšvihne na faraonův trůn a spočine nakonec v jeho královské hrobce? Každopádně se kolem Nilu šíří zkazky o tom, že k smrti egyptskému vládci pomohl. Ovšem na cestu do záhrobí ho vyprovodil, jak se patří. A zajistil mu i královskou výbavu…

Dětské hadříky pro radost
Kněžská roucha i přepychové tuniky s vlněnými vložkami. Zemřelý faraon musí být připravený na každou situaci. Na 50 truhel, z nichž některé jsou vykládané slonovinou a ebenem, plní služky oblečením, botami a šperky. Tutanchamon nesmí strádat. Mrtvému proto zabalí i 23 párů rukavic a 93 párů sandálů. Ne nějakých obyčejných. Některé jsou vyrobené z rákosí a papyru, jiné z kůže a ze dřeva. Zlatem i ozdobami z korálků se na nich nešetří. A také jsou tu obrazy nepřátel, které panovník drtí svým chodidlem, jen co se obuje. Většinou jsou však boty nové, ještě nenošené. Tutanchamon údajně napadal na levou nohu a při chůzi proto musel používat dřevěné hůlky. Také jimi ho vybaví na poslední cestu. „Ještě máme přibalit jeho dětské tuniky,“ připomíná jedna ze sloužících. Z těch už Tutanchamon dávno vyrostl, ale mají mu připomínat dětství. Bederní rouška střižená ve tvaru trojcípých šátků je praktickou samozřejmostí.

Jak si kdo ustele…
Hlava lva, krávy a hrocha. Každé zvíře si „zabere“ čelo jedné ze tří postelí, které pro faraona chystají. Nejsou to přitom žádné dětské postýlky! Dosahují délky 180 centimetrů! Také se nepočítá s tím, že Tutanchamon na nich bude jen tak spát. Mají rituální význam, hlavy zvířat přísluší různým božstvům. Hroší hlavy jsou připomínkou bohyně Amemet, neboli „Velké požíračky“, jejíž funkcí bylo požírat duše některých zemřelých. To se může v záhrobí hodit. Ovšem pro faraona je asi nejdůležitější postel s hlavou krávy, ztělesnění bohyně Mehet-Veret – „Velké povodně“. Toto lůžko mělo patrně podobný význam jako sluneční bárka, sloužilo k transportu faraonovy duchovní schránky. Do královské výbavy patří i nádherný pozlacený trůn, to je samozřejmé. Znaky a symboly na něm promlouvají k zasvěceným. Obrázek Tutanchamona a jeho asi o osm let starší manželky Anchesenamon na opěradle dojímá důvěrností, s níž královna něžně vtírá mast do paže svého chotě. „Byl ještě dítě, když si ji bral, a v jaký krásný vyrostli pár,“ povzdechne si jedna z žen.

Nepřátele drtí šavličkou
„K čemu mu ale budou všechny ty zbraně?“ říkají si potajmu někteří lidé. O tom, že by se Tutanchamon účastnil vojenských tažení, nikdo nic neví. Ovšem sluší se, aby byl vydáván za udatného válečníka a srdnatého lovce šelem. Tak je také vyobrazován. Nikdo o něm nemůže říct, že by neměl dost odvahy pouštět se do boje. Situace mu to zkrátka neumožnila. Generál Haremheb (vláda asi 1319–1292 př. n. l.), který od něho dostal oficiální titul zástupce krále, hlídal egyptské hranice tak ostražitě a okamžitě likvidoval pokusy nájezdníků, že Tutanchamon si zkrátka nezabojoval. Přesto mu však přibalí na jeho poslední cestu štíty, luky a šípy i dýky. Raději víc, do zásoby, a v luxusním provedení. Zbraně běžně patří k pohřební výbavě vznešených Egypťanů, nejen faraonů. Tutanchamon ale dostává i luk, který používal jako dítě, a také šavličku v dětské velikosti. Vždyť sotva odrostl dětským střevíčkům…

Dvojníci si máknou
„Jdi osít pole,“ dostane faraon příkaz v záhrobí. Jak to ale zvládne, když nikdy nic takového nedělal a na všechno měl lidi? Práce na polích onoho světa se však nesmí odmítnout. Nikde ovšem není řečeno, že by za faraona při ní nemohl zaskočit náhradník. Proto také dostává Tutanchamon s sebou služebníky pro posmrtný život – vešebty. Sošky s motykou, s pytlem s osivem přes rameno i s dalšími symboly, které napovídají, jakou práci mají vykonávat, zabalí do obinadel jako mumii a pohřbí společně s králem. Tutanchamon má záskok na každý den a ještě jakési dohlížitele nad svými pracanty. V jeho hrobce se našlo 413 takových sošek. Zřejmě jich bylo tolik, aby se nesedřeli.

Flotila na nebeských vodách
Přes nebeský oceán pluje sluneční bárka a na ní sedí zesnulý faraon, který jako sám sluneční bůh vykonává tuto pouť. I na tento okamžik musí být Tutanchamon připraven. Proto má ve své výbavě asi metr a půl dlouhý model sluneční bárky i s trůnem. A kromě toho si bere s sebou svou flotilu. Tedy přes metr dlouhé loďky dokonale vybavené, přesně okopírované podle těch, které brázdí Nil. Vzhled sluneční bárky je proti tomu výplodem fantazie Egypťanů.
Pokud by se král nevznášel na vlnách, mohl se kodrcat na voze. Pozlacený vojenský vůz však nepatří jen do válečnické vřavy, ale může na něm cestovat i sluneční bůh po obloze. Z dalších dopravních prostředků nechybí ani sáně na transport vzácných břemen.

Bere si s sebou babičku
Vypadá to jako dětská skládačka. Ani ne metrová rakev se všemi královskými atributy v sobě skrývá druhou, o něco menší dřevěnou zlacenou rakev. Ale tím skládačka nekončí. Uvnitř je ještě jedna, mnohem menší rakev a v ní je další schrána ve tvaru lidského těla se jménem a tituly Tutanchamonovy babičky, královny Teje (asi 1398–1338 př. n .l.). Uvnitř je uložená kadeř vlasů. „Však ho také vychovala, musí mít s sebou na ni aspoň památku,“ podotýkají zasvěcení. Nejen ze vzpomínek ale může být v posmrtném životě faraon živ. Připravují mu tak i nějaké zásoby jídla a pití, aby nestrádal. Tedy přesněji řečeno ne Tutanchamon, ale královské ka, tedy jeho nehmotný dvojník. Nesčetné košíky pletené z palmových listů plní zásobami, v 50 terakotových džbánech žbluňká víno. Nejsou to žádné slivky. Na džbánech je název vinice a rok výroby. Z tohoto označení lze soudit, že král zemřel v devátém roce své vlády. Víno pozdějších ročníků se tu totiž už nevyskytuje. „Ještě přidáme hrací stolek,“ usoudí pověření úředníci. I na zábavu se musí myslet. Co kdyby si faraon chtěl zahrát senet, předchůdce dnešních šachů. Výbava je za 70 dní připravena, mumifikace dokončena, a tak faraonovi nezbývá, než se vydat na poslední cestu.

Plíce putují na saních
Nabalzamované Tutanchamonovo tělo, zabalené v jemných lněných obvazech, už přenesli do královského paláce. Pod tímto prostým „oděvem“ se však skrývají poklady. Faraon je obalen amulety a ozdobami. Je jich na 150. Na hrudi mu visí náhrdelníky, předloktí má poseté náramky. Obličej mu bude zakrývat skvostná zlatá maska. Ve čtyřech malých, zlatem vykládaných rakvích už jsou uložené jeho vnitřnosti – plíce, slezina, játra a střeva. I ty bude v „životě po životě“ potřebovat. Srdce, považované za sídlo myšlení a duše, zůstane v hrudi. Vnitřnosti v rakvičkách uloží do čtyř vertikálních přihrádek kanopické skříňky, vysoké necelý metr. Každou z nich „zazátkují“ bustou faraona.
„Položte skříňku na saně,“ velí kdosi. I tělo krále uloží na jakési podium usazené na saních a zakryté baldachýnem. Hodnostáři se zapřáhnou do saní, které se v Egyptě používají k transportu těžších břemen po nezpevněném povrchu. Nosiči se chopí pohřební výbavy. Plačky lkají a kněží s oholenými hlavami pálí kadidlo a chrastí zvláštními chrastítky zvanými sistrum. Průvod se vydá na západ od města Théby (Veset) k pohřebišti faraonů. Před uložením do hrobky v Údolí králů však Tutanchamona čeká ještě jedna důležitá ceremonie.

Ústa mu otevře sok
Velekněz Aj se obléká do leopardí kůže. „Smrt toho mladíčka mi přišla vhod. Konečně už nebudu ten druhý, už můžu samostatně vládnout,“ pochvaluje si. Kromě faraonova trůnu získává i ruku mladé a krásné vdovy. I když to nepůjde tak snadno. Anchesenamon obstarožního ženicha odmítá. Ostatně kolují o něm dost nepěkné řeči. „Králové, kterým sloužil jako rádce, zemřeli za podivných okolností. Střezte se ho,“ radí královně zkušení. Ona sama se proto obrátí na chetitského krále a požádá o ruku jednoho z jeho synů. V té době na ženu dost velká troufalost! Šuppiluliumaš I. jí sice jednoho syna pošle, ale hlídač egyptských hranic Haremheb ho nechá zavraždit. Aj si sňatkem s královnou-vdovou může pojistit trůn. První krok k legalizaci svého nároku učiní už při Tutanchamonově pohřbu. Nejenže se odehrává pod jeho taktovkou, ale on sám provede obřad „otevírání úst“. V normálních egyptských rodinách tato úloha přísluší nejstaršímu synovi. Tutanchamon syna neměl, roli tedy převzal jeho následník…

Oblékli ho do peří
Vypadá to jako ocas vlaštovky nebo ryby. Rozličné nástroje sloužící při „otevírání úst“ mají kuriózní tvary. Aj se jimi dotýká mumie, aby „oživil“ smysly zemřelého, hlavně ústa a oči. Tutanchamon musí být přece znovu schopen v posmrtném životě mluvit, pít, jíst a vidět… Bez tohoto obřadu by tělo v rakvi zůstalo jen prázdnou schránkou. Poté už mohou královské ostatky spočinout v pohřební komoře. Do sarkofágu mumii uloží ve třech rakvích, které Tutanchamonovi nahrazují tělo. „Panovníkovi přísluší péřové roucho,“ dostali zadání řemeslníci, kteří vyráběli skvostné rakve. Zlaté faraonovo „peří“ vykládané kousky barevného skla a polodrahokamy, které zdobí rakev, má i symbolický význam. Počítá se s tím, že ba, neboli volně se pohybující duchovní složka zemřelého, se může vznášet jako pták. Vedle vznešených insignií královské moci, drahých kamenů a zlata nechybí na rakvi ani květy lotosu a chrpy. Připomínka normálního světa vedle božské nádhery.

Helena Chvojková

11. den je neděle
Deset dní pracují v kuse a pak mají jednodenní volno. Muži z vesnice Dér el-Medína staví a zdobí hrobky v Údolí králů. Obvykle se na stavbě příbytků zemřelých střídají dvě skupiny asi po 60 lidech. Řemeslníci a umělci si ovšem stihnou postavit i vlastní hrobky na pohřebišti ve vesnici. Bohatě si je zdobí nástěnnými malbami a nahoru usazují malou pyramidu z nepálených cihel.

Dcerky jej doprovodily

V Tutanchamonově hrobě se našly i dvě mumie nedonošených děvčátek, faraonových dcer. Vzhledem k tomu, že stále není zcela jistý panovníkův původ a stupeň spřízněnosti s manželkou, uvažuje se i o tom, že plody nebyly životaschopné kvůli dědičnému zatížení. Královský pár tedy potomky neměl. Stoprocentně jistý také není hrob královny Anchesenamon. Podle testů DNA se soudí, že mumie faraonovy manželky se našla v jedné z hrobek v Údolí králů (nese označení KV21).

History revue