http://www.knihya.cz/18122/utajovana-pravda-%e2%80%93-zapovezene-poznani-7

.

18. EXTRAKCE ASTRÁLNÍHO TĚLA

 

obr18_01Když mi princ vyprávěl o tom, jak byla celá věc zastavena, došlo mi, jak nesmlouvavá a maniakální a – nesnáším používání tohoto slova – ďábelská je stínová vláda. Jsou tak zcela opojeni mocí, že jsou ochotni udělat cokoliv, aby si to tajemství udrželi. Princi jsem řekl, že jsem si zcela jistý, že se stal obětí dezinformací, poněvadž naše informace mluví o opaku a poněvadž jsme měli přímé kontakty s mimozemšťany. Měli jsme příležitostný rozhovor o CE-5 iniciativě a on projevil svůj zájem o CSETI. Při té příležitosti řekl tuto trefnou větu: „Víte, sjezdil jsem celý svět a navštívil místa, kde byl hlášen výskyt UFO. Docházelo tam k pozorování UFO předtím a potom, co jsem tato místa navštívil. Ale když jsem tam byl, po UFO nebylo ani vidu, ani slechu. Zajímalo by mě, zda je to kvůli mému postoji.”

 

„Ano, Vaše výsosti,” odpověděl jsem, „se vším náležitým respektem k vaší osobě jsem přesvědčen, že nyní jste uhodil hřebík na hlavičku. Zjistili jsme, že když je někdo zcela bez předsudků, s otevřenou myslí a je ochotný se spojit s těmito mimozemskými bytostmi zcela ryzím a srdečným způsobem, tak se objeví a dojde k interakci.” Je jasné, že ta tajná skupina monitorovala každou minutu našeho setkání. Té noci jsem se s dcerou vracel do našeho hotelu St. Moritz na jižním konci Central Parku, museli jsme projít celý park. Usnul jsem hned, jakmile jsem ulehl do postele. O pár hodin později jsem se probudil. Nemohl jsem ani zvednout ruce, nemohl jsem se obrátit na posteli, nemohl jsem se ani pohnout! Byl jsem ve stavu úplné tělesné paralýzy. Věděl jsem, co se děje; byl jsem zasažen řízenou elektromagnetickou zbraní. Přicházelo to skrze okno, které bylo nad mou postelí. Účinek tohoto zbrojního systému jsem ve svém pokoji cítil jako jediný extrémně silný pocit zla a hrůzy. Nic podobného jsem nikdy v životě nezažil. Řekl bych, že se pokoušeli odtrhnout mé astrální tělo od těla fyzického. (Mimochodem, většina pseudoúnosů je právě toto – extrakce astrálního těla.)

 

Stínová vláda mi dávala najevo, že to myslí vážně a že je připravena mě unést. Pokoušeli se mě přesvědčit, stejně jako prince, že bych měl mimozemšťany nenávidět a obávat se jich. Chtěli mě přesvědčit, že mimozemšťané jsou zlí, že jsou Satanovi spojenci, že je třeba proti nim vyhlásit svatou válku. Pokoušeli se mě přesvědčit pomocí velmi tvrdé lekce. Já jsem však věděl, že se jedná o lidské dílo. Jediná věc, kterou jsem mohl udělat, byla obrátit se k Bohu. Zachytil jsem se lemu Božího roucha. Vstoupil jsem do stavu transcendentální mysli a Božího vědomí. Jakmile jsem to dokázal, má individualita se rozplynula v nekonečnu a ta ničemná skupina přestala mít nade mnou moc.

Jakmile jsem se ocitl v tom Neohraničeném, ta zbraň na mě už nefungovala. V tom stavu neexistuje žádné „já”; chápete, co tím myslím? „Opusť sám sebe a pak kráčej po vodě.” Nebýt ničím, a tudíž být všude. Lidem, kteří se stali terčem těchto zbraní, jsem radil: „Jediný způsob, jak jim uniknout, je pochopit sílu transcendentního Já a nechat svou individualitu, aby se smíchala s mořem Neohraničenosti.” Jakmile jsem se opět probral ke své individualitě a vědomí, útok začal zase. Byla to jedna z nejhorších věcí, jaké jsem kdy zažil. Pokoušeli se uzmout moji individualitu, odtrhnout mé astrální tělo a provést mě svými „únosovými” praktikami. Připomínám, že pokud je astrálnímu tělu způsobeno dostatečně velké trauma, může se to projevit na těle fyzickém. Tento fakt mnoho lidí nechápe. Většina těchto únosů je vykonávána pomocí technologií, které odtrhávají astrální tělo od fyzického.

 

Během projektu Ametyst, který řídí jedná tajná buňka v Národní bezpečnostní agentuře, byli lidé zabíjeni tak, že jim byl odřezáváno pojící „vlákno” mezi astrálním tělem a fyzickým tělem. Znám člověka, který ten program řídil. Tato zkušenost byla svým způsobem dar, protože odkryli karty a přesně mi ukázali, co provedli generálnímu tajemníkovi OSN a bratrovi prince S. A. Pomocí vidění na dálku jsem byl schopen zřít skrze ten elektronický paprsek a uvidět lidi, kteří stáli u toho přístroje – byli to skutečně pouze lidé. Vše, co k nám přichází – pokud zůstaneme klidní a soustředění a v transcendentním stavu vědomí – můžeme vystopovat zpět ke svému zdroji a tak je odhalit. Takže pokaždé, když mě takto zasáhli, udělal jsem právě toto. Tímto způsobem jsem viděl, co se vlastně děje. Musím připustit, že to byla jedna z těch nejtěžších věcí, které jsem musel udělat – udržet si kontrolu nad svými schopnostmi v okamžicích, kdy se to dělo. Tímto způsobem jsem byl schopen rychle uniknout za hranice relativity, vstoupil do sfér Absolutna, tam, kde mě již mě nemohli dostat, protože tam již člověk jako jedinec neexistuje.

 

Moje dcera byla, díky bohu, před tím vším ochráněna ,i neměla o tom ani tušení. Takový byl tedy ten náš malý výlet do New Yorku. Z několika nezávislých zdrojů jsem měl potvrzeno, že několik z těch středně důležitých aparátčíků té tajné stínové skupiny kam patřil i jeden dřívější prezident Spojených států – bylo ochotno o těchto věcech vypovídat. Bylo to koncem osmdesátých let. Pak se však na scéně objevila další skupina, která je přetrumfla – jedná se o jednu frakci ve větší skupině, která je u vesla. Tato buňka disponuje s technologiemi používanými při únosech, mají skalární psychotronické zbrojní systémy a rádiové zbrojní systémy. Také mají ARV – Kopie mimozemských korábů, které vypadají jako UFO a fungují díky novým energetickým a antigravitačním pohonným systémům. Tato buňka používá těchto pokročilých technologiích k tomu, aby zamezila odhalení na oficiálních úrovních. Vyhrožuje a vydírá světové vůdce a unáší mezinárodně vysoce postavené osoby, jako byl generální tajemník OSN. Po této události – takřka pseudoúnosu – ke kterému došlo v New Yorku, jsem si vybavil jeden lucidní sen, který jsem měl někdy v roce 1990 či 1991. V tom snu jsem se vznášel nad Kennebunkportem ve státě Maine a viděl jsem něco, co bylo skutečně znepokojivé. Viděl jsem tam tehdejšího prezidenta Spojených států George Bushena jeho pozemku. Na obloze létaly objekty připomínající UFO, které však ve skutečnosti byly řízeny těmi paravojenskými ničemnými elementy. Létaly kolem toho pozemky, vylétaly i z moře a ohrožovaly prezidenta. Tajná služba i prezident z toho měli hlavu plnou obav. V době, kdy jsem ten sen měl, mi to nedávalo žádný smysl. Ale po tom setkání, během kterého jsem se od prince dozvěděl o únosu Pereze de Cuellar, jsem pochopil, kdo to dělal a proč.

 

Také mi došlo, že koncem studené války existovaly upřímné pokusy o předání těchto informací široké veřejnosti a že tato skupina uvnitř skupiny – ta velmi ničemná, násilnická a velmi nebezpečná buňka to všechno zastavila. To bylo koncem roku 1989. A v lednu 1990 mi bylo řečeno: „Vrať se k tomu, čeho jsi zanechal.” Přestože jsem pro tu ničemnou skupinu bezvýznamná osoba a nemám žádnou světskou moc a oficiální postavení, byl jsem tímto záhadným způsobem vyzván, abych pomohl, když byly všechny oficiální pokusy násilně zastaveny. Lidé jako plukovník M.K., který je znám jako Doktor Smrt a má titul PhD z thanatologie, vědy zabývající se smrtí, jsou vládci psychotronických a high-tech elektronických systémů, které jsou zodpovědné za únosy, kontroly mysli a podobné ataky. Takže když si uvědomíme, čemu čelí naši vůdci – bez ohledu na to, zda byli prezidenty nebo šéfy CIA – pokud se pokusí vystoupit z řady, narazí na tu druhou skupinu. Tato vnitřní nejvyšší klika je odhodlána držet zuby nehty vše pod pokličkou, dokud se nevyplní nejhorší možný scénář. Jejich cílem je vyhlazení přinejmenším čtyř či pěti miliard z šesti miliard lidí na zeměkouli. Po svém návratu z New Yorku v roce 1994 jsem zažil děsivou sílu stínové vlády. Každou noc ve 4 hodiny 20 minut, když jsem spal doma ve své posteli, se na samém prahu slyšitelnosti ozvalo cvaknutí a vzápětí jsem byl zasažen tím elektronickým zbrojním systémem. Okamžitě mě přepadla prudká nevolnost a bylo mi tak špatně, že jsem vstal, točila se mi hlava, zvracel jsem, měl jsem průjem a silně jsem se potil. Podlaha koupelny byla doslova prosáknuta mým potem, protože jsem neměl téměř žádný krevní tlak, kolaboval jsem na podlaze koupelny a měl smrt na jazyku. Dělo se to noc co noc, den po dni. Bylo to strašné. Trvalo to pouze nějakých 10 či 15 minut. Věděl jsem, že se mě ta ničemná skupina pokouší zastavit v tom, co dělám já to však odmítl.

 

V té době, jak si vybavuji, jsem šel jednou večer spát a náhle jsem uzřel někoho z té skupiny u elektronického ovládacího panelu. Byla to celá řada psychotronických a rádiových high-tech zařízení v nějaké podzemní budově. Jasně jsem viděl osobu, která měla na starosti tuto konkrétní operaci. Ten muž ve středních letech s knírkem a prošedivělými vlasy stál před vchodem do toho podzemního zařízení plného těchto zbraní. Vím přesně, jak vypadal, měl na starosti můj případ. Uvnitř budovy bylo pár mladých mužů, pěšáci, kteří měli na starosti těžkou práci. Jejich úkolem bylo navést celý systém tak, abych jím byl zasažen. Když jsem je uviděl, obrátil jsem se k Bohu a řekl: „Ach Bože! Odpusť jim!” A poslal jsem jim požehnání. Viděl jsem je velmi jasně – a pak jsem viděl, že i oni zahlédli mě. Měli v očích tak zahanbený výraz. Odvrátili zrak a všechno to skončilo. Po té příhodě přestali se svými nočními ataky. Později jsem se dozvěděl, že tito ubozí lidé obsluhující takovéto přístroje často skončí tak, že zemřou na to, co dělají pokud na někoho vysílají nějakou nemoc, sami ji dostanou. Jako obvykle jsou operátoři a obsluha podobných zařízení jen pěšáci určení na odpis. Což ovšem oni netuší v okamžicích, kdy s touto prací začnou. Právě z toho důvodu stál šéf celé té operace venku před budovou v okamžicích, kdy byl ten přístroj zapnutý.

Z této zkušenosti jsem se poučil, že když jsou tyto zbraně zacíleny na mě, mohu vystopovat ten skalární systém, jít zpět po jeho stopách až ke zdroji a uvidět, kdo a co vlastně dělá. Pak mohu nás všechny zahalit božským světlem a požádat, aby jim bylo odpuštěno – také jim sám prominout.

 

V téže době jsem se dozvěděl, že Colin Andrew, ten výzkumník z Anglie, který se zaobírá kruhy v obilí, také zažil několik podivných událostí, které začínaly časně ráno takřka neslyšitelným zvláštním cvaknutím. Během těch let jsem prošel tvrdými zkouškami, které otestovaly, zda uhnu či neuhnu ze směru své cesty. V létě 1994 jsem se už už chystal, že skončím s CSETI, zanechám projektu Disclosure a prostě od toho všeho odejdu. Říkám lidem: Představte si, co se stalo ten poslední den, tu poslední hodinu, posledních pět minut mé poslední služby na oddělení pohotovosti, kde jsem pracoval deset let. Jeden malý hoch byl na pikniku, kde se zadsil k smrti. Nedokázali ho oživit na místě, tak ho dovezli k nám na pohotovost. Byl to krásný malý hošík s blond vlásky, mohly mu být tak tři nebo čtyři roky. Pracovali jsme na něm asi hodinu, ale srdce mu netlouklo, už když ho dovezli. Zemřel mi v objetí. Pak za mnou přišel jeho otec, obrovský muž, který se mi zhroutil do náruče a plakal, křičel a srdceryvně vyl, když jsem mu řekl, že jeho syn je mrtvý. Nikdy jsem nic takového neslyšel. Každý den pracovat na takových případech je pro mě o rozměr traumatičtější. Mě ani sestry na oddělení, nemohlo potkat nic horšího, než byla smrt toho hocha během mého posledního dne v práci. Poslouchat o CSETI zážitcích je jako sledovat nějaký díl Akt X, ovšem v tomto případě se jedná o skutečnost, nikoliv o hollywoodský produkt. Některé aspekty mé práce jsou úžasné a nádherné, zatímco jiné aspekty tohoto úsilí jsou bolestivé a tragické. Možná to je dokonalá metafora doby, ve které žijeme; je zde tolik krásy a příslibu, a přesto je zde i tolik utrpení.

 

19. „JSME STÁLE S TEBOU”

Řeknu vám pár zajímavých příběhů, abyste si utvořili představu o typech lidí, na které jsem během své práce narazil. Například když jsem v roce 1992 v Coloradu organizoval konferenci s kosmonautem Brianem O’Learym, přišla za námi žena, která trvala na tom, aby jí byl umožněn přístup na soukromou akci pro výzkumníky. Byla to společnice plukovníka M. K., jeho nynější žena. Tvrdila o sobě, že je novinářka. Ve skutečnosti byla součástí plukovníkových tajných operací a projektů zaobírajících se psychickými a psychotronickými zbraněmi. Jeho specialitou jsou psychotronické, rádiové zbraně a aparáty na kontrolu mysli, které jsou nesprávně nazývány nesmrtící zbraňové systémy. Tyto takzvané EM zbraně se skutečně občas používají k vraždění lidí a využívají takzvaných skalárních, podélných elektromagnetických vln.

 

Ta žena si nějakým způsobem obstarala moje telefonní číslo. Byl jsem právě pryč, takže zavolala mé manželce – skvělé ženě, která ztělesňuje vznešenou laskavost a vlídnost. Ta žena spustila: „A s kým konkrétně mám šukat, abych se na tu akci dostala?” Toto řekla mé ženě! Takové bylo naše přivítání do té osvícené komunity špionů a bláznivé UFO subkultury, a pak už to bylo jen horší a horší. To stačí, abyste si udělali představu o kalibru těch lidí. Když veřejnosti říkám, že lidi, které na tomto poli potkáte, jsou ti nejpodlejší, nejdrzejší, nejprodejnější a nejzkorumpovanéjší, které vůbec můžete na Zemi potkat v jakémkoliv prostředí či subkultuře, tak to tak i míním. Také jsem se setkal s báječnými lidmi. Jedna z těch, kteří přišli na jednu přednášku, byla Dorothy Ivesová, manželka herce Burla Ivese, držitele filmového Oscara. Ives se přátelil s Nixonovými, Reaganovými a mnoha dalšími politickými veličinami. Byl svobodný zednář 32. stupně zasvěcení. Po přednášce za mnou přišla Dorothy, byla velmi rozrušená a požádala mě, zda bych nešel s ní domů a nesetkal se Burlem. Navrhl jsem, že může jet se mnou na MacGuirův ranč, kde jsme se chystali kontaktovat mimozemšťany, a pak že bychom mohli společně jet za Burlem. Takže po konferenci v Denveru jsme odjeli na McGuirův ranč ve Wyomingu, kousek od Laramie. Na místo jsme dorazili zhruba v době západu slunce. Provedli jsme naše kontaktní protokoly. Přesně v okamžiku, kdy slunce zapadlo, se objevilo zářící diskovité UFO, vznášelo se nad vrcholem mraku. Vykukovalo na nás z mraku a předávalo signály celé skupině.

 

Dorothy nikdy nic takového neviděla. Vysvětlil jsem: „Oni jsou zde a jsou celou tu dobu s námi ve velmi těsném kontaktu. Vědí, kdy se chystáme vyrazit ven a provést CE-5 protokol.” Často se stává, že když vyrazím ven na nějaké místo a provádíme tuto práci, jsou již mimozemšťané tady, protože jim říkám, kam jedeme a kdy tam budeme. Dorothy byla udivena. „Burl se s vámi musí setkat!” zvolala. Opustili jsme Denver a letěli do Seattlu, odkud jsme pokračovali autem do jejich domova v Anacortes ve státě Washington. Burl a já jsme se rychle spřátelili. Ve skutečnosti je přesně takový, jakého ho známe z filmového plátna. V každém případě patří k největším v 20th Century Fox. Strávili jsme spolu delší dobu a diskutovali o spoustě témat, o utajení celé té věci, o technologiích, o kontaktech s mimozemšťany. .. „Víš, toto je ten nejbláznivější rozumný člověk, kterého jsi mi kdy představila,” řekl Dorothy, která se vždy setkávala se zajímavými a excentrickými lidmi. Pochopil, že to, s čím pracujeme, má mnoho hlubokých dimenzí a že náš přístup je velmi racionální a velmi střízlivý – vzhledem k „ulítlosti” toho všeho. Dorothy zpočátku nevěděla, kdo opravdu jsem ani jak hluboké mám kontakty mezi tajnými agenty a lidmi z národní bezpečnosti. Nakonec k tomu došlo a já jí řekl: „Je jeden muž, jehož rodina je hluboce svázána s Národní bezpečnostní agenturou (NSA). Je tu i pár vysokých úředníků z NSA, kteří mi předávají jisté dokumenty.”

 

Jedním z těchto dokumentů byla i velká, nadměrná xeroxová kopie dokumentu z roku 1962. Dokument měl kódové jméno „Projekt Moondust, Projekt 46′” a byl klasifikován jako top-secret, ale nikdy nebyl odtajněn! Byl mi předán, abych jej mohl ukázat těm pravým lidem. Tento dokument byl shrnutím záznamu odposlechu o všem, co se doslechli o Marilyn Monroe. Tento dokument byl uznán jako autentický jedním z největších znalců přes pravost dokumentů na světě. Jeden agent FBI mi řekl: „Víš, pokaždé, když to někomu ukážeš, můžeš jít do lochu na dobrých pár let a ještě ti napaří tisícidolarové pokuty.” Já na to: „Opravdu? Už jsem to ukázal pár tisícům lidí. Pojď a nasaď mně želízka! První, koho zavolám, bude Ted Koppel nebo Larry King, a ne žádný právník!” Podíval se na mě, jako bych byl blázen, tak jsem dodal: „Myslíš, že si z tebe dělám srandu? Vyzkoušej to!” Představte si ty titulky v novinách: „Doktor z pohotovosti je ve vězení, protože odhalil dokumenty, které potvrzují, že vládní špioni oddělali Marylin Monroe předtím, než odpráskli prezidenta!” Po chvíli jsem pokračoval: „Chceš, aby toho byly plné titulní stránky novin? Tak pojď a zatkni mě.” Vypadal šokované, tak jen potřásl hlavou a nechal mě být. O tom špionovi jsem už nikdy víc neslyšel.

 

Tento dokument popisuje, jak se Marylin Monroe, které těsně předtím dali bratři Kennedyové košem, cítila zraněná a znechucená a volala Robertu Kennedymu a jedné velké dámě v New Yorku a svému příteli – obchodníkovi s uměním. Marylin Monroe tvrdila, že se chystá uspořádat tiskovou konferenci a říci veřejnosti to, co jí Jack Kennedy prozradil ohledně objektů z vesmíru, které ve čtyřicátých letech havarovaly a byly objeveny v Novém Mexiku! Prezident jí tyto informace svěřil, protože viděl mimozemský koráb i trosky UFO. Tento dosud top-secret dokument nese datum ze dne předtím, než byla Marylin Monroe nalezena mrtvá. Také se mi podařilo vypátrat někoho, kdo byl v losangelském oddělení tajné služby a pomáhal ji odposlouchávat a sledovat v době před její smrtí a skutečně ví, jak byla Marylin Monroe zavražděna. Nejsou pochyby o tom, že to byla vražda vykonaná agenty nějaké tajné kliky, kteří patřili do komunity tajných bezpečnostních složek Spojených států. A co je důležité, tento dokument byl podepsán Jamesem Angletonem – legendárním fanatickým lovcem špehů a lidí vynášejících informace v rámci CIA. Tento dokument je podle mého názoru rozsudkem smrti pro Marylin Monroe, protože je v něm shrnuto, co zamýšlela dělat v nejbližší budoucnosti. Myslím, že netušila, do čeho se namočila, v tom smyslu, že nechápala, jaká mašinérie se proti ní rozjede.

 

Nyní pracuji s někým, kdo má podobné dokumenty o vraždě Mary Meyerové. Mary Meyerová byla dlouholetá milenka Jacka Kennedyho, která byla zastřelena v roku 1964 v C+C Canal Path v Georgetownu, protože věděla příliš mnoho. Tento můj kontakt identifikoval zdroje, které vědí, proč byla Meyerová zastřelena. A z téhož důvodu zabili i Marylin Monroe! Když jsem se o tom všem zmínil Burlovi, řekl: „Marylin Monroe jsem znal velmi dobře a mohu ti k tomu povědět toto: my všichni, kteří jsme jí znali, jsme si byli jisti, že byla zavražděna, ale až do dnešního dne jsem nevěděl proč!” Někteří Burlovi známí byli dobrými přáteli Ronalda Reagana, takže mi mohl potvrdit informaci, kterou jsem zaslechl z jiných zdrojů. Například jsem se setkal se dvěma lidmi, kteří byli s Ronaldem Reaganem během promítání filmu „Blízká setkání třetího druhu” od Stevena Spielberga. Tento film je vlastně dokument či dokumentární drama, protože většina z toho, co je ve filmu, pochází z dokumentů vojenského letectva, ke kterým Spíelberg tajně získal přístup na Wright-Pattersonově vojenské letecké základně. Ronald Reagan se obrátil k lidem, kteří se účastnili promítání tohoto filmu v Bílém domě, a řekl: „V této místnosti je jen velmi málo lidí, kteří vědí, jak pravdivé je to, co ten film líčí.” Zprávu o této události mi předali dva nezávislí svědci. Lidé si neuvědomují, že jeden ze stěžejních kontrolních prvků pro udržení celé věci v tajnosti je agresivní kultura peněz a korupce v Hollywoodu a velkých médiích. Je skrz naskrz prošpikována zájmy „národní bezpečnosti” stínové vlády.

 

Je jasné, že pokud jste někdo jako Burl Ives, znáte každého a každý zná vás. Jedno setkání vede k druhému, takže tímto způsobem jsem potkal mnoho celebrit. Co jsem se z několika takových setkání dozvěděl, bylo, že záležitosti UFO jsou otevřeným tajemstvím – lidé vědí, že je to skutečnost a že dochází k vraždám a dalším zločinům, aby se vše udrželo v tajnosti. Hollywood a celý film je odshora dolů prolezlý různými kontrolními mechanismy, které jsou postupem času čím dál mocnější a rozvětvenější. Od mnoha lidí jsem se dozvěděl, že ve skutečnosti již nikdo nemůže udělat film na téma mimozemšťané, pokud nemá silný militaristický a xenofobní podtext. Od filmu jako „Blízká setkání třetího druhu” a „ET mimozemšťan” jsme se dostali k filmům jako „Den nezávislosti” nebo potrhlým dílům „Muži v černém” nebo „Mars útočí”. Všechny tyto filmy mají jako téma mimozemskou invazi nebo vojenský konflikt. Skryté zájmy chtějí, aby byl veřejnosti vymyt mozek prostřednictvím tohoto typu propagandy o falešném „nepřátelství mimozemšťanů”. Hollywood a média obecně jsou těmi klíčovými kontrolními orgány. Poté, co jsem naučil Dorothy, jak provádět protokoly CSETI CE-5, se jednoho odpoledne rozhodla, že je vyzkouší. Seděla na břehu moře v Anacortes ve státě Washington. Byla s jednou ze svých vnuček … a náhle se objevilo UFO! Sem a tam se vynořovalo z mraků a komunikovalo s ní a předávalo signály. Její vnučka řekla: „Ach bože, podívej se na to!” A tak Dorothy poznala, že je schopna tohoto spojení a může navázat kontakt.

 

Během zemětřesení v Los Angeles, které se odehrálo v devadesátých letech, se Dorothy probudila kolem půl páté ráno pacifického času a sešla po schodech dolů. Když se podívala ven, uviděla, jak skrze okno v hale prochází zlaté světlo. Když vyhlédla ven, aby našla zdroj toho světla, spatřila přímo nad řadou stromů velký mimozemský koráb. Ocitla se v paprsku světla. Okamžitě začala v duchu přijímat tuto zprávu: „Neobávej se, budeš v bezpečí, jsme stále s tebou, budeš ochráněna…” Okamžitě ucítila potřebu zavolat své nejlepší přítelkyni do Los Angeles. V té době právě došlo k zemětřesení. Ta žena řekla: „Ach, právě tu máme zemětřesení, ale nebudeš věřit, co tu je.” Pak oznámila Dorothy: „Objevil se diskovitý koráb, ze kterého vyzařuje zlaté světlo, a já jsem v jeho světelném paprsku a přijímám zprávu, která říká: .Neobávej se, budeš v bezpečí. Jsme s tebou a budeš ochráněna.”‘ Byla to přesně tatáž zpráva v témže okamžiku vycházející z téhož korábu, která jim byla doručena pomoci zlatého světelného paprsku. Vypadlo to, jako by neexistoval žádný prostorový rozdíl a ten koráb byl v jednom okamžiku na dvou místech současně.

 

Dorothy mi zavolala a řekla, co se stalo. Řekl jsem jí, že může dojít k mnoha změnám ve světě, včetně velkých geofyzikálních a jiných změn, a že ti mimozemští lidé jsou s námi spojeni a pomohou nám stabilizovat Zemi a chránit lidstvo. K zajímavému setkání došlo, když jsem byl v devadesátých letech pozván na Cambridgskou univerzitu, abych měl proslov během konference spolku MENSA, což je skupina lidí s vysokým IQ. Měl jsem velmi seriózní, obecnou, daty podloženou a vědecky orientovanou prezentaci. Ke konci mé přednášky povstal jeden starší muž a řekl: „Musím vám oznámit, že jsem doktor ten a ten. Byl jsem v té a oné komisi, jsem v komisi britské vlády. A pokud by na tom, co říkáte, bylo něco pravdivého, musel bych to vědět. A navíc mi připadá nanejvýš skličující, že muž vaší inteligence mrhá svůj čas takovými bláboly!” Měl vystouplé žíly na krku a v tváři byl celý rudý. To všechno před stovkami lidí!

 

Já na to: „Se vší úctou, pokud existuje byť jen desetiprocentní šance, že je to pravda a že existují technologie schopné mezihvězdného cestování a mohou pomoci této planetě zbavit se znečištění či chudoby a na celé tisíce let vytvořit udržitelný svět, pak mi stojí za to dát v sázku svou kariéru a přinést jakoukoliv oběť. Další otázka?” Malé post scriptum k této události: Měli jsme banket v jedné 7. těch obřích hal v Cambridgi, které jsou stále osvětleny loučemi a svíčkami. Když jsem z banketu odcházel, uslyšel jsem, jak za mnou někdo běží … klap, klap, klap. Bylo to pár mladých vědců, kteří byli s tím starým vědcem, když ho tak rozrušila moje řeč. Řekli mi: „Chtěli bychom se omluvit za chování doktora toho a toho.” Odpověděl jsem: „To je v pořádku, v té přednášce jsem uvedl všechna jména a jsem na to zvyklý…” Oni zakroutili hlavou: „Ne, vy nám nerozumíte. Nebyl tak rozrušený proto, že by si myslel, že to není pravda, ale protože je význačný vědec a fyzik a hluboko ve svém nitru tuší, že to všechno je pravda, a to by znamenalo, že všechno, co ví, a všechno, co během své šedesátileté kariéry učil, byly žvásty!” Ten muž si pomyslel: „Můj bože, pokud je to pravda – a já myslím, že tomu tak může být – pak všechno, co o vědě a fyzice vím, je pohádka a není dobrá ani pro vědu na úrovni mateřské školky!” A pokud je to pravda, pak ten fakt nezmění ani to, že jste význačný vědec z Cambridge.

 

S tímto jevem jsem se setkával znovu a znovu. Já byl tou nešťastnou osobou, která se musela setkat s lidmi jako Lord Hill Norton či šéf národní kontrarozvědky či nějaký význačný vědec z akademie věd a podělit se s nimi o tyto informace. Jsou to důležití lidé na důležitých postech. A přesto se museli smířit s faktem, že existuje celý vesmír operací, technologií, věd a moci, které vůbec nepodléhají jejich kontrole. To bylo velmi znepokojivé. Mnoho takových lidí si uvědomilo, že jsou pouhými pěšáky či kolečkem ve stroji, který vůbec neovládají – nebo nechtějí. Je velmi traumatické se to dozvědět, když si myslíte, že jste na tom, co považujete za vrchol kariéry a moci. Existuje celé množství předvídatelných reakcí: hněv, popření, přijetí, strach. V polovině devadasátých let jsem byl Radou ředitelů noetic- kých věd pozván, abych jim udělal krátký brífink. Byl tam zakladatel tohoto institutu společně s mnoha velmi prominentními lidmi. Prezentoval jsem jim svoji práci, naše zjištění, všechny důkazy. Bylo mezi nimi přítomno i několik lidí šířících dezinformace, kteří kdysi dělali na tomto poli dobrou práci, ale kteří byli později podplaceni a zkorumpováni zájmy tajných služeb.

 

Jeden takový posluhovač stínové vlády přednesl svoji prezentaci. Spustil: „To všechno je pouhý mýtus. Tu a tam někdo zahlédne ty malé světelné koule.” Dokonale smetl ze stolu všechny ty nezvratné důkazy, o kterých kdysi sám psal. Bylo velmi zajímavé to sledovat. Já jsem tehdy vstal a uctivě jsem řekl: „Ach, je to naopak…” On přišel se svým návrhem: „Samozřejmě, tyto věci vlastně neexistují ve fyzickém světě, protože jsou interdimenzní.” Já řekl: „Podívejte, interdimenzní nic neznamená, a navíc, i květina je interdimenzní, protože v sobě obsahuje vše, od fyzické skutečnosti květiny po astrální formu a světlo, které je v ní obsažené, po formu ideje květiny a po příčinnou ideu květiny. A skutečná vědomá inteligence, která ji vytvořila a která ji uchovává, je v ní stále přítomna. Takže všechno je interdimenzní. Neexistuje nic, co by nebylo.” Pokračoval jsem: „Podívejte se na své vlastní já. Uvnitř sebe máte otvor vedoucí do nekonečné Mysli a všech těch vesmírů, které jsou v ní obsaženy. Rovněž vlastníte takzvané kauzální tělo, jak mystici nazývají myšlenkovou formu toho, co jsme. A uvnitř vašeho fyzického těla je astrální tělo, které podporuje tělo fyzické – světelné tělo, ve kterém můžete létat v lucidních snech, ve kterém můžete létat do jiné doby. Lidská bytost je zcela interdimenzní či transdimenzní a obsahuje všechny jemné a nekonečné roviny stvoření až po tu hrubou, fyzickou. O čem se tedy bavíme, když řekneme interdimenzní? Otázkou je: Jsme ve spojení s dostatečným počtem dimenzí, abychom je dokázali vyjádřit? Podívejte, nějaký zasvěcenec v Indii je možná schopen dematerializovat své tělo a stát se neviditelným. Nebo je schopný zhmotnit třeba prsten nebo jiný předmět. Ale mimozemské civilizace jsou schopny dosáhnout téhož prostřednictvím spojení mentálních schopností s technologickými zařízeními. Takže fakt, že existují interdimenzní projevy mimozemských technologií, neznamená, ani že nejsou fyzické, ani že nejsou mimozemské. Není to otázka buď a nebo. Takový argument je podobný debatě, při které se lidé hádají, zda je pomeranč kulatý nebo oranžový, když ve skutečnosti je jak kulatý, tak oranžový.”

 

Ten večer jsme byli pozváni na večeři Paulem a Dianou Templeovými. Byli to bohatí kapitalisté a měli velké pozemky vedle ranče George Lucase poblíž San Raphaelu v Kalifornii. Večeře se zúčastnil i senátor Claiborne Pell. Senátor Pell byl ztělesněním toho nejlepšího z našich vůdců; byl to velmi osvícený člověk. Věděl, na čem pracujeme. Kdysi jsem pracoval s několika jeho lidmi a pobočníky. Tak jsme se spolu setkali v kalifornském San Raphaelu v tom domě na kopci. Senátor Pell, Emily a já jsme prošli těmi ohromnými zdobenými dveřmi, které vedly na vnitřní dvůr. Rozprávěli jsme, zatímco nám nad hlavou svítily hvězdy. Senátor se na mě podíval přes své brýle s černou obroučkou a řekl: „Víte, doktore Greere, o tu věc se zajímám už mnoho let. Byl jsem v kongresu už v době, kdy byl kongresmanem i Jack Kennedy. Byl jsem v každé komisi, která tu věc zkoumala … a nikdy jsem nedostal přímou odpověď.” Pak se zeptal: „Byl byste ochoten přijít a udělat přednášku pro mé lidi a podělit se s námi o vše, co víte?” „Ano, senátore, udělám to s největší radostí – můžeme to udělat kdykoliv,” odpověděl jsem. Jeho další otázka zněla: „Nechápu, proč mi nikdy nic neřekli – proč mě stále udržovali v temnotě?”

 

Pronesl jsem pár poznámek, které říkám i jiným lidem, když jsem tázán na to „proč”. Odpovědět na otázku „proč” je vždy to nejtěžší a nejbolestivější. Skutečně. „Víte, senátore, je to do nebe volající hanba, protože na jedné straně jste tu vy, jeden ze skutečně osvícených členů senátu. Mohl jste udělat mnoho dobrého jako předseda senátní rady pro zahraniční vztahy. Ale byl vám dokonale odepřen přístup k celé té problematice těch nejvíce .zahraničních’ vztahů.” Když jsem to dořekl, ukázal jsem na hvězdy na obloze. Podíval se na mě, mrkl za svými brýlemi s černou obroučkou z rohoviny a řekl: „Víte, doktore Greere, obávám se, že máte pravdu.” Řekl jsem: „Ano! Vy a lidé jako vy by měli být předvojem lidské rasy, který dělá kontakt s tamtěmi lidmi. Měli by ovládat ty technologie a mít pod kontrolou naše vztahy s nimi, ale zatím to dopadlo tak, že nás o to všechno obrala ta ničemná kleptokracie. Po celou tu dobu, co jste byl v kongresu a senátu, vám byla odpírána možnost angažovat se v té nejdůležitější záležitosti tohoto století.” Byl to velmi dojemný okamžik… Cítil jsem, že je velmi důležité, aby senátor Pell pochopil, o co se hraje: není to jen o tom, aby věděl pravdu; je to o tom, že lidé jako on, lidé, kteří podle práva mají v této zemi ústavní moc a kteří by mohli celou věc dobře řídit a spravovat, jsou / této činnosti zcela vyloučeni. On a senátor Byrd a senátor Bryan byli odstrčeni a celá ta věc byla uzurpována a odejmuta legálnímu dohledu a kontrola připadla ničemné ilegální tajné skupině.

 

Někdy, když mluvím pro tisk, tak jsem tázán: „Vědí někteří členové kongresu o tom, co se děje, a jsou součástí té skupiny, která se snaží vše udržet v tajnosti?” Ano. A my víme, o koho se jedná. Jedna z osob, která hraje při zatajování klíčovou roli a má velkou kontrolní moc při blokování těchto informací na úrovni kongresu, je důležitou postavou v senátu. Dřívější kalifronský kongresman George Brown, který je nyní již mrtvý, též spolupracoval s touto skupinou a jako člen vědecké a technologické komise byl zodpovědný za udržování nečinného status quo. Existují i další lidé, kteří spolupracují na utajení, jako například dřívější předseda House Intelligence Committee (komise tajných služeb) a současný ředitel CIA Porter Goss. Poslal jsem mu důležité informace přes jednoho člena našeho týmu, který je jeho blízkým osobním přítelem. Faktem je, že stačí mít v této instituci pouze pár kontrolních bodů a utajení je zaručeno. Tito tajní hráči pak chodí za svými kolegy z kongresu a říkají: „Mám přístup k těm nejtajnéj- ším informacím, ale nic z toho není pravda.” Sdělení pro jejich kolegy: Lidé lžou. Během let se tato tajná vláda dopracovala k tomu, že si drží pár svých agentů v klíčových kontrolních orgánech v různých institucích, a tím udržuje celou věc v tajnosti a udržuje současný pořádek skryté vlády. Totéž lze říci o každé důležitější zemi na světě, každém důležitějším parlamentu a každém z hlavních světových náboženství. Stejně tak jsou infiltrovány akademické a vědecké komunity.

 

Během téhož výletu jsem navštívil domov Y. H„ neuvěřitelně duchovní ženy s čistým srdcem, která je původní nakladatel- kou důležitých knih s novými myšlenkami. Stala se naší velkou podporovatelkou. Její manžel, který díříve pracoval v armádě, o všech těch věcech ví. Vedli jsme spolu dlouhou a zajímavou debatu o UFO. Jedna z věcí, které mi Y. H. řekla, bylo, že se během let spřá telila s mnoha lidmi, kteří byli tajně zapojeni do těchto typů projektů. Znala Andriju Puhariče, Marcela Vogela z IBM a další lidi s ohromnými vědomostmi – ovšem jejich poznání bylo použito k posílení technologií v rukou té stínové tajné celosvětové korporace. Znala i další lidi, kteří hráli dvojí roli při získávání informací a jejich předávání lidem u vesla, teprve odsud se pak informace šíří k veřejnosti, a to často v podobě dezinformací. Jedna z takových postav je i fyzik, který se zaobírá point- -zero energií. Ten řekl paní Y. H., že ví, že v současné době existují funkční zařízení jak na volnou energii (free energy), tak na point-zero energii, avšak tento muž je agentem NSA a námořní tajné služby. Poté, co jsem mluvil s těmito vědci, mi bylo skutečně řečeno, že onen muž je špionem tajných služeb.

 

Přesto něco, co objasnil paní Y. H., je příčinou mého hlubokého soucitu s lidmi v jeho postavení. Zároveň však cítím i jistý odpor. Ten muž říkal, že si velmi přeje, aby pravda vyšla na světlo a ta k Zemi šetrná energetická zařízení začala být obecně používána, ale je přesvědčen, že kdyby o tom začal mluvit, byla by jeho rodina a děti zavražděny. To je běžné téma. Cílem projektu Disclosure je shromáždit lidi, kteří mají odvahu pramenící z jejich přesvědčení, aby vytvořili tým – a říci pravdu! Když je lidí celá skupina, skýtá jim to jak bezpečí, tak důvěryhodnost. Nicméně mnoho lidí z těchto tajných stínových projektů, které jsme kontaktovali, mi řeklo: „Chci vyjít s pravdou ven, ale rád bych zde na Zemi dýchal vzduch alespoň dalších třicet let.” Jejich strach je silnější než jejich smysl pro povinnost a tuší, že kdyby promluvili, byly by z nich chodící mrtvoly. Také jsem se setkal s kongresmanem Christopherem Co- xem, současným šéfem Bezpečnostní komise. Tento muž je na úzkém seznamu lidí, kteří mohou být kandidáty na prezidenta Spojených států za republikánskou strana. Tento muž, který vystudoval Harvard, je zářným příkladem kalifornské Oran- ge County a je členem mnoha klíčových komisí. Jeden přítel a podporovatel CSETI, který zná kongresmana Coxe a který je řídícím pracovníkem IBM v Orange County, ho požádal o schůzku.

 

Krátce poté, co jsme se setkali, Cox řekl: „Nepochybuji, že je to pravda, přestože jsem o tom nikdy neslyšel, a to jsem byl v několika velmi důležitých komisích.” Tak jsem mu pověděl o všech těch důležitých lidech, se kterými jsem se setkal a kteří byli zcela mimo mísu, přestože měli mít všechno pod palcem, takže je to zcela běžné téma. Připomínám, projekt Diselosure není jen odhalením pravého stavu věcí milionům lidí na internetu a v CNN, ale také vyjevení pravdy lidem jako Christopher Cox, kteří to skutečné potřebují vědět. Někdy k těmto setkáním a kontaktům docházelo poněkud tajemně. Občas jsem zajel do nějakého města, lehl si na postel ve svém hotelovém pokoji a položil si otázku: „Bydlí zde někdo z těch, se kterými potřebuji mluvit?” Vstoupil jsem do medita- tivního stavu a nechal svou pozornost putovat k někomu, s kým jsem se měl setkat. Pak jsem uviděl nějakou konkrétní osobu a rozhodl jsem se: „Půjdu na to konkrétní místo a zeptám se, zda tam ten člověk je.” Tak jsem tam zašel a toho člověka tam vyhledal. Byl tam! Uviděl jsem, že je přesně takový, jakého jsem ho zahlédl v meditaci. Ten člověk mi obvykle poněkud vágně řekl: „Připadáte mi povědomý.” Já na to. „Ano, opravdu?” Pak jsme spolu mluvili a nakonec vždy padla otázka: „No, a co bych měl udělat?” Já jsem vždy naplno řekl, co od nich očekávám. Bez výjimky pokaždé řekli něco jako: „Pracuji v SIAC – mezinárodní korporaci pro aplikaci vědy – a ani nevíte, jak blízko jste pravdě. Povyprávím vám, co jsem věděl…” Tímto způsobem jsme získali informace od desítek důležitých zdrojů z řad tajných služeb.

 

20. JINÝ DEN

V roce 1994 jsem byl pozván do jednoho speciálního pořadu s Larry Kingem. Byla to živě vysílaná show poblíž Nellisovy vojenské letecké základny v Oblasti 51. Larryho tehdejší producent, chlapík jménem Farmer mi řekl, že se jedná o nejsledova- nější speciál, jaký kdy měli. V jednom okamžiku interview se ke mně Larry otočil a zeptal se: „A co si myslíte, že o tom ví prezident?” Jak již víte, poskládal jsem dohromady dokumenty jak pro prezidenta, tak pro jeho vědeckého poradce Dr. Jacka Gibbonse a minulý prosinec jsem se setkal s ředitelem CIA. Tak jsem odpověděl: „No, myslím, že ta otázka by měla být položena prezidentovi.” Vzpomínám si, že jak Larry, tak jeho další host mi současně položili tutéž otázku: „Co to znamená?” Odpověděl jsem: „No prostě to, že byste takovou otázku měli raději položit prezidentovi.” Byl jsem velmi kryptický. Potom jsme s Larrym v jeho karavanu vedli soukromý rozhovor. Poznal, že jsem neřekl všechno. Zeptal se mě, jak to doopravdy je, a já jsem mu mimo kameru a mikrofon doznal vše o našich kontaktech na prezidenta i tom, že jsem již měl setkání s ředitelem CIA. On řekl: „Proboha, proč jsi to neřekl do éteru?” Moje odpověď zněla: „Protože stále ještě s těmi lidmi pracuji.”

 

„Pane bože! Tak ono je to všechno pravda!?” zvolal Larry. „Samozřejmě, že ano,” odpověděl jsem. A pak jsme měli velmi zajímavý dialog. Později jsem se zeptal: „Ale Larry, proč CNN a další média, která mají na starosti nové události, neustále melou dokola o soudním líčením a O. J. Simpsonem a další bulvární záležitosti? Neznám nikoho, koho by to jen trochu zajímalo. Každému už se z toho dělá špatně, jen když o tom zaslechne.” „Musíme to dělat,” zněla odpověď. „Co to znamená, že to musíte dělat? Jste přece novináři! Proč neinformujete o velkých příbězích současnosti. Toto je ten největší příběh celého století.” „No, chlápci z korporace nám říkají, že si musíme držet sledovanost a soutěžit s dalšími televizními společnostmi, takže musíme přemílat dokola ty bulvární kecy, a za to nám platí tučné šeky. Je to všechno o sledovanosti, když je televize sledovaná, získává hodně peněz z reklam, a tyhle prachy z reklamy pak jdou i na můj pohádkový plat.” Tak otevřeně o tom mluvil.

 

Já na to: „Ale co takhle novinářská poctivost a editorský cit pro rozlišení, co je důležité a co je skutečně hodné zařazení do novinek dne?” „Ale běž!” vykřikl. „To už je dávno pryč, celá léta už to neplatí. Všechno je o penězích a ratingu.” Skutečně si mnohdy myslíme, že velká média již nemohou klesnout níž, dokud nedosáhnou dalšího dna. Je to faktický závod na samé dno – každý rok klesnou o stupeň níž! V této branži pracují i skrytí agenti národní bezpečnosti, kteří udržují tato velká, citlivá témata mimo záběr médií. Korupce médií je hlavní důvod pro všechno to utajení. V roce 1995 jsme zorganizovali první setkání svědků. Bylo to asi 18 plukovníků a lidí z letectví a kosmonautiky. Byli zde jak lidé ze všech koutů Spojených států, tak Ruska. Shromáždili jsme se v Asilomaru, což je soukromé stavení v kalifornském Pacific Grove poblíž Monterey. Velmi nám s tím pomáhal Lau- rance Rockefeller a jeho lidé i někteří z původních svědků. Všechno bylo zachyceno jak na video, tak na magnetofonové pásky, ale lidé, kterým jsem tento úkol svěřil, vzali všechny záznamy a udělali tajný obchod s Rockefellerovou skupinou. Takže my nemáme jediný záznam této události! A do dnešního dne jsme se k němu nedostali.

 

Občas na mě lidé pohlížejí jako na někoho, kdo je – co se lidí a organizace týče – příliš pečlivý a zarputilý; mám pro to však dobré důvody. Tento druh krádeží a zrad se mi stával znovu a znovu… Na přelomu let 1996 a 1997 jsme se rozhodli, že je nutné uspořádat formální brífink ve Washingtonu, kam jsme chtěli pozvat důležité vládní svědky a členy kongresu a další vlivné politiky, se kterými jsme byli v kontaktu. Před tímto brífinkem jsme odjeli, Shari Adamiaková a Meil Cunningham, obrazový editor londýnského BBC, a já do laboratoře ve Phoenixu, která je řízena stínovými tajnými agenty. Jeden z těch agentů nám řekl: „Můžete použít naše laboratoře, abyste si zde dali dohromady všechny videonahrávky pro to setkání pro kongres…” Nashromáždili jsme videonahrávky a fotografie UFO z celého světa. Neil Cunningham z BBC se nám chystal pomoci tak, že vybral ty vůbec nejlepší obrázky, které se dají sehnat. Samozřejmě jsme věděli, co je ten muž z laboratoře zač, a tak jsme vědomě vstoupili rovnou do té ústředny stínových špionů.

 

Do Phoenixu jsem letěl společností U. S. Airway, a když jsme přistávali, začal jsem provádět CE-5 protokoly. Vstoupil jsem do rozšířeného stavu vědomí a do kosmu a začal navigovat mimozemské koráby do oblasti Phoenixu. Mimozemšťanům jsem řekl: „Bylo by skvělé, kdybyste – zatímco my budeme zde – mohli udělat něco naprosto přesvědčivého, co bychom mohli zařadit do materiálu, který za pár týdnů představíme kongresu.” To bylo 13. března 1997 a ten brífink pro kongres se konal na začátku dubna. Ta laboratoř se nachází v Tempe AZ, a zatímco jsme tam pracovali, někdo přiběhl dovnitř a vzrušeně křičel: „Na obloze nad Phoenixem je několik obrovských UFO a všichni to filmují!” To byla ta „světla z Phoenixu” a celá událost byla klasické CE-5. Naše letadlo přistálo kolem půl šesté rár.o a tyto události proběhly kolem půl deváté ráno. Nejdelší dobu se jedno UFO zdržovalo přímo nad tou laboratoří. Tu noc jsme v místních zprávách viděli filmový záznam, který jsme mohli použít do našeho souhrnného dokumentu, který jsme pak předložili kongresu. Jednou pozdě v noci, když jsme ještě pracovali na těch digitálních záznamech, za námi přišel jeden generál ve výslužbě. Byl pilotem u jedné soukromé letecké společnosti, kterou řídí ti stínoví agenti a která přepravuje drogy pro ty tajné stínové operace.

 

Dozvěděli jsme se, že existuje velká buňka špionů, kteří v okolí Phoenixu provádějí tyto letecké operace – importuje a distribuuje drogový kontraband. Ten generál byl z kokainu úplně mimo – drogy mu zcela vygumovaly mozek. Když vstoupil dovnitř, uviděl filmový záznam UFO, který jsem dostal z armádního zdroje. Podíval se na to a řekl: „K čertu, jak jste se k tomu dostali? Je to top-secret materiál.” Podíval jsem se na něj a odpověděl: „Myslíte si, že vám to řeknu?” „Kdo sakra jste?” zeptal se. „Jsem doktor Greer,” odpověděl jsem. Vypadlo z něho: „Ach tak, vím, o koho se jedná.” V té laboratoři jsme pracovali řadu dní až do brzkých ranních hodin. Chlápci, kteří tam chodili, byli úplné neuvěřitelní: zkoksovaní agenti, bývalí vojenští letci a lidi z tajných služeb, stínoví agenti a špioni, feťáci, lidé pracující se supermoderními technologiemi, celé panoptikum – všichni, kteří pracovali pro tuto malou obskurní laboratoř v Tempe.

 

Uprostřed této epizody ve Phoenixu jsem musel odjet na jednodenní přednášku do San Diega. Shari a Neil zůstali v laboratoři ve Phoenixu a pokračovali v práci na kazetách. Zatímco jsem byl pryč, pokoušeli se oblbnout Shari tak, aby si myslela, že jsem inkarnace ďábla, která se snaží říci světu pravdu o UFO. Ona i Neil byli celé hodiny bombardováni podobnými prvky psychologické války a podivné kontroly mysli. Shari nakonec řekla: „Jdu pryč.” Tak s tím přestali. V jedné dobé byla s tou stejnou skupinou v kontaktu i další členka našeho týmu. Vzali tu ženu do pouště a pokoušeli se ji přesvědčit, aby zradila to, na čem děláme. Řekli jí: „O doktorovi Greerovi víme úplně všechno. Víme, jak vypadá jeho noční stolek, víme, co na něm právě teď leží…” Poté, co mi to převyprávěla, jsem jí řekl: „Vrať se zpět a řekni těm bastardům, že před těmi, které mám rád, nemusím nic skrývat. Nemám nic, o čem by nemohli vědět. Řekni jim, ať si dělají, co chtějí, na mém postoji se nezmění vůbec nic.” Ona jim doslova a dopísmene zopakovala celý můj vzkaz. Tak celá věc skončila. Zjistili, že nás nelze zastrašit. Již dříve jsem se zmínil o jednom muži, který za mnou přišel po přednášce v Tenessee a řekl mi, že nechápe, proč ještě nejsem mrtvý, a že sledují vše, co dělám. Ten muž byl osobně vtažen do práce na zbrojních systémech, které zaměřují a sestřelují mimozemské koráby. Viděl tu zbraň v akci. Má jedinečné a specifické vědomosti o tomto systému. V devadesátých letech jsem se nesetkal pouze s jedním, ale s tuctem lidí, kteří bud byli v zařízeních, kde se tyto zbrojní systémy vyvíjejí, nebo byli přímo u akce, při které došlo k zaměření a „střelbě” na mimozemské koráby pomocí pokročilých elektronických systémů.

 

Samozřejmě, smyšlený krycí příběh pro hvězdné války a SDI (obranná strategie proti jadernému útoku) je, že existují „briliantové kamínky” – takové, jaké se používají v SDI programu na zachycení nepřátelských raket a podobných střel. Ve skutečnosti skutečná síla vždy spočívala v oblasti elektromagnetických zbraní a EMP zbraní (electromagnetic pulse weapon) a skalárních systémů. Když se mimozemský koráb zhmotní v našem časoprostoru, je vůči těmto pokročilým elektromagnetickým zbraním zranitelný. Máme top-secret svědky, kteří viděli důsledky použití těchto zbraní, když viděli nebo dostali do rukou havarované mimozemské koráby. Jedním z nich je o Jonathan Weygandt, který byl na bolívijsko-peruánských hranicích, když tam na počátku devadesátých let tajná klika sestřelila jeden mimozemský koráb. Máme i lidi, kteří byli na setkáních, při kterých se tyto akce plánovaly. A také máme lidi, kteří se podíleli na vývoji těchto zbraní.

 

Jeden z takových svědků vystoupil v roce 1997 na setkání ve Washingtonu, kterého se zúčastnili členové kongresu a úředníci z Bílého domu a Pentagonu. Kongresman Dan Burton, který byl předsedou Komise vládní reformy a Dozorčí komise, se zúčastnil této akce společně s dalšími klíčovými politiky. Někteří ze svědků, kteří chtěli vystoupit, se chystali říci věci, které přesahovaly mez, kterou i „přátelští” lidé z té tajné vládnoucí skupiny považovali za únosnou. Jeden tento svědek G. A. měl konkrétní podrobné informace o plánech hvězdných válek té ničemné skupiny. Byl na společných setkáních NSA, CIA, NRO a nějakých korporačních tajných programů, kde viděl tyto plány od sedmdesátých let do současnosti. Tvrdil, že byly plně funkční: existují tajné zbraně, které nejsou schopny pouze zaměřit a zaútočit na mimozemské koráby, ale i zinscenovat falešný mimozemský útok na Zemi tak, že se použijí lidmi vyrobené reprodukce UFO a další velmi pokročilé systémy, schopné sloužit jako zbraně. Záměrem toho všeho bylo nafingovat „útok mimozemšťanů”, aby se lidé celého světa shromáždili kolem Velkého Bratra a globální korporačně- -vojenské junty. Zní to jako „Válka světů”. A překvapilo by to jak národní armádní velení a většinu tajných služeb a rozvědek, CIA, Bílý dům a kongres, o masách lidí a médiích ani nemluvě. Stejně jako naivní masy spolkly příběhy o únosech a mrzačení dobytka jako důkaz o „zlých mimozemšťanech”, tak by opět sedly na vějičku těchto hvězdných válek. Dělal jsem rozhovory s mnoha lidmi z klasifikovaných projektů, kteří patřili do komanda únosců a prováděli zinscenované únosy a mrzačili dobytek.

 

G. A. byl skutečně nervózní, když měl na veřejnosti mluvit o tom, čeho byl součástí. Doznal se mi, že za ním přišli lidé, se kterými pracoval – jeho parťáci z velmi speciálních operací – někteří z nich si při akcích několikrát vzájemně zachránili život. Tato skupina byla jakýmsi skutečným bratrstvem. Všichni spolu již delší dobu nekomunikovali, ale věděli, že se G. A. podílí na projektu odtajnění. Zajisté monitorovali, jak s ním spolupracuji. Požádali G. A., aby se s nimi setkal předtím, než vystoupí před těmi kongresmany a lidmi z Bílého domu. Na tomto setkání byli i nejlepší přátelé Ala Gora a Billa Clintona, také jim bylo známo, že se ho zúčastní i mnoho mocných lidí z kongresu. Ten muž tedy svolil ke schůzce. Ráno v den konání té události (duben 1997) jsme pro to soukromé setkání shromáždili všechny top-secret svědky. Přítomen byl i astronaut Ed Mitchell.

 

Až když došlo na získání svědectví od G. A., museli jsme udělat pauzu. Později za mnou přišel a řekl mi, že se musel setkat s členy buňky, které byl součástí – ti muži se náhle objevili a trvali na setkání. Byl k nim dostatečně loajální, takže souhlasil, že se střetnou. Oni ho odvezli na utajené místo ve Virginii, kde ho drželi až do půlnoci, kdy už ten uzavřený brífink pro kongres dávno skončil. Pak ho dovezli zpět do Washingtonu. Ten muž pak zastrčil zprávu pod dveře pokoje Shari Adamiakové, která byla mou hlavní asistentkou. V této zprávě bylo napsáno: „Skutečně o tom nemohu mluvit. Požádali mě, abych o tom nic neříkal, dokud nebudou moci mít věci pod kontrolou. Začínají na tom pracovat a nějakou dobu to potrvá.” G. A. mi řekl, že kvůli projektu Disclo- sure je morálka v této ničemné skupině velmi nízká. Ta ničemná skupina, která má na starosti fingování mimozemského útoku na Zemi, byla námi odhalena, takže začínala panikařit. Svou moc čerpají pouze ze svého utajení, prvku překvapení a toho, že o nich nikdo neví – a my jsme nyní odhalením jejich plánů tuto strategii rozbili. Mnoho lidí přímo zapletených do této operace, včetně jednoho z šéfů SLA.C a muže, který mnoho let pracoval pro velkou leteckou a kosmickou společnost, mi řeklo, že naše činnost uvrhla celou tu takzvanou MJ12 vládnoucí skupinu do zmatku. Spoustu těch nejdůležitějších informací jsme předali jak vlivným osobám z Washingtonu, tak veřejnosti. Začalo docházet k nepořádkům, ke spoustě rozepří a ta skupina, která nikdy nebyla moc soudržná, se kvůli naší práci začala ještě více štěpit.

 

Ti muži z tajných projektů řekli G. A.: „Dej nám čas, abychom to zase dostali pod kontrolu, a pokud se nám to nepodaří, můžeš o tom mluvit.” V jistém smyslu jsem povzbuzen, že ještě nevytáhli trumfy, ale nejsem přesvědčen o tom, že se o to nepokusí. Nebezpečí spočívá v tom, že takřka celý svět, včetně většiny lidí, kteří si myslí, že vědí, o co jde v záležitosti UFO a tajných programů, může být ošálen. Tento typ úsilí, kdy je zaranžová- no něco, co vypadá jako nepřátelský útok, ale není, se nazývá klamná indikace a varování čili falešná I + V. Je to zinscenovaná událost, vymyšlená tak, aby se dosáhlo jistých strategických cílů, jako například incident v zálivu Tonkin. Američané, aby rozšířili válku ve Vietnamu a mohli žádat více financí a více vojska, tak vlastně nafingovali útok sami na sebe. Takže tomuto scénáři říkám „Kosmický Gulf of Tonkin plán”. Může překvapit každého. Tomuto překvapení lze zabránit pouze tak, že všichni budou znát pravdu. A proto pokládám za velmi důležité, aby G. A. a jemu podobní vystoupili, šli na setkání, uváděli jména a mluvili o tomto konkrétním plánu.

 

Když byl Werner von Braun na smrtelném loži, tak prozradil Carol Rosinové, že tyto tajné programy se pokoušejí nainstalovat zbraně v kosmickém prostoru, aby mohly fingovat akce mimozemšťanů a zinscenovat jejich útok. Varoval, že je to vážné nebezpečí pro celý svět. Nicméně řekl i jednu věc, kterou na mé přání Carol během událostí projektu Disclosure neuvedla: Von Braun řekl, že existuje elektronický zbrojní systém, který ovlivňuje vědomí – že už je dokonale vyvinutý a že má schopnost ovlivňovat chování a rozhodování. Tyto takzvané psychotronické zbraně jsou nej- vétší hrozbou ze všech. Zhruba v té době jsme měli soukromé setkání v Coloradu. Přítomna byla i žena, která pracovala v jedné korporaci, vyvíjela tyto technologie a byla osobně u toho, když byly použity. Operátor zmáčkl knoflík a mohl dosáhnout – řekněme – toho, že se rada ministrů na něčem dohodla během pár minut; nebo mohl zmáčknout jiný knoflík a způsobit, že se všichni začali hádat a upadat do naprostého zmatku.

 

Znám i další lidi, kteří pracovali u E-Systems, Raytheon, SAIC a Eg+G a vyvíjeli špičkovou elektroniku – i oni zaznamenali, že tyto systémy mají podobné schopnosti. Někdy se dívám na svět a na některé lidi, se kterými musíme pracovat, a dojdu k přesvědčení, že se z nich staly zombie, protože to, jak se chovají, nedává žádný smysl – téměř to vypadá, jako by to, jak jednají, měli nějakým způsobem předepsané. Někteří vědci, kteří mají technologie na volnou energii, se stali cílem zařízení, která jim vnutila předepsaný systém názorů a přesvědčení a takové vzorce chování, které jim zabraňují, aby pokračovali v práci na svých zařízeních. Zdá se, že všichni mají tytéž povahové zvláštnosti a chování charakterizované neustálým kolísáním mezi beznadějí a paranoiou. Takže tyto technologie vždy zůstanou buď v tajnosti – nebo nejsou nikdy dokončeny. Viděli jsme to znovu a znovu a znovu. Tyto zbrojní systémy slouží k tomu, aby ve svých obětech vytvořily podobné vzorce chování. Pouze takto lze skutečně vysvětlit důvod, proč je práce na těchto zařízeních zastavena nebo přesměrována jinam.

 

Během procesu příprav na tato setkání ve Washingtonu jsme si čím dál více uvědomovali, že jsme se sami stali terčem těchto zbraní. Poté, co jsem byl s Larrym Kingem, jsme odjeli do Nového Mexika poblíž Roswellu a spustili projekt CE-5. Jednou večer jsme – Shari Adamiaková, jeden další výzkumník a já – vyšli ven do terénu a vykonali protokol CE-5. Uviděli jsme lidi, kteří nás zcela zjevně pozorovali. Pak, když jsme byli v meditativním stavu, se Shari zničehonic začala třást a svíjet v křečích. Věděl jsem, že na ni míří jedna z těch zbraní, podobná těm, které se o rok dříve v hotelu St. Moritz pokoušely ode mě odtrhnout mé astrální tělo. Věděl jsem, co dělat, v duchu jsem do ní vstoupil a stabilizoval jsem ji v jejím těle. Pak jsem zneutralizoval ten skalární systém tak, že jsem použil vyšší vědomí. Ta ničemná skupina se pokoušela pomocí té elektronické zbraně odtrhnout její astrální tělo. Shari se snažila dlouze a zhluboka dýchat, očividně však byla tím útokem otřesena a vyděšena. K těmto útokům docházelo stále častěji, tak jsme začali provádět svá protiopatření s lidmi, kteří měli obdobu těchto technologií. Všímal jsem si, že v některých okamžicích, kdy jsme se scházeli, jsme cítili, jak námi procházejí vlny jakéhosi záření. Měl jsem doslova pocit, jako bych měl uvnitř těla mikrovlnou troubu. Jakmile jsme přistoupili k obranným opatřením, tyto události ustoupily. Také jsme vytvořili velmi spirituální tým, který za účelem naší ochrany meditoval a prováděl modlitby. K nejhorším prožitkům tohoto druhu došlo během večera, kdy se odehrával ten brífink pro kongres v dubnu 1997. Během naší prezentace před kongresmany jsem náhle pocítil, že mě zasáhly vlny energie. Skoro jsem se skácel na podlahu. Byl tam i jeden muž z Pentagonu, který to rovněž pocítil. Bylo to opět tak intenzivní, že jsem měl pocit, jako by mé vnitřnosti spékala mikrovlnka.

 

Sotva jsem se udržel při vědomí, myslel jsem si, že omdlím přímo na pódiu. Musím ještě dodat, že před tím vším se objevil plukovník M. K. a dožadoval se vstupu na ten mítink. Když jsme mu oznámili: „Ne, vy přijít nemůžete”, zcela otevřeně a hrubě na nás vypálil: „Budu tam buď jak buď.” A svůj slib dodržel – pokud mi rozumíte. Koneckonců je to Doktor Smrt a specialista na takzvané nesmrtící elektromagnetické zbrojní systémy. Ale pokaždé, když tito lidé se skrytými zájmy použijí Své zbrané, ukážou, s čím vlastně disponují, a my se o tom dozvíme další nové poznatky…

 

V polovině devadesátých let jsem se setkal s mužem, který některé tyto systémy vyvíjel pro Národní bezpečnostní agenturu již před rokem 1958. Zní to jako z fantastického seriálu Star Trek, ale již v roce 1958 měli tento muž a jeho tým dokonalé elektronické zařízení, které bylo schopno napojit člověka na přístroj a elektronicky mu asistovat při tom, aby mohl na jakoukoliv dálku sledovat nějaké místo či osobu. Byl přinucen svůj přístroj prodat společnosti spojené s bezpečnostní agenturou. V jednom okamžiku se mě ten muž zeptal: „Chtěl byste mít jedno z těchto zařízení?” „V tomto okamžiku si je nevezmu.” Zdálo se mi to příliš riskantní – a navíc již máme schopnost provádět vidění na dálku díky výcviku našeho vlastního vyššího vědomí. Další vědec, který pracoval v tomto oboru, vyvinul elektronické zařízení, které lidem umožňuje levitovat. Jeden z našich armádních svědků je plukovník, jehož rodiče se v padesátých letech přátelili s lidmi z Rand Corporation. Ti viděli, jak si lidé během přestávek na oběd s těmito přístroji hráli, takže se doslova vznášeli nad svými pracovními stoly. Takže tyto vymoženosti existovaly již v padesátých letech. A podívejme se, jaký kus vpřed od té doby urazily jiné technologie – a představme si, jak pokročilé musejí být technologie, které jsou k dispozici stínové vládě! Samozřejmě, všechny tyto věci by šlo použít pro obecně velmi prospěšné účely – od léčení po přepravu a výrobu energie. Bohužel jsou však v držení lidí, kteří zneužívají moc a jsou na zneužívání moci závislí.

 

http://www.knihya.cz/18448/utajovana-pravda-%e2%80%93-zapovezene-poznani-9