Viděli jste film Indiana Jones a Království křišťálové lebky? Tvůrci tohoto amerického snímku si ve scénáři úplně všechno nevymysleli. Klíčová rekvizita filmu – křišťálová lebka totiž skutečně existuje a je opředena nesčetnými fantastickými legendami. Zasvětíme vás do tajemství 13 záhadných lidských lebek z křišťálu!
Křišťálové lebky jsou vzrušujícím tématem vědců a záhadologů již desítky let. Stále není jasné, kdo je vlastně vyrobil a k jakému účelu měly sloužit. Existuje mnoho teorií a my vám prozradíme co je na nich pravdy. Podle některých jsou dědictvím civilizace Mayů nebo Aztéků, podle jiných pochází z bájného ztraceného města Atlantidy, nebo jsou dokonce dílem mimozemských civilizací.
Léčí, věští i hypnotizují
Vypráví se, že křišťálové lebky mají magickou moc a léčivé vlastnosti, umožňují nahlížet do minulosti a předpovídat budoucnost. Mohou prý uvést člověka do stavu hypnózy nebo způsobovat halucinace. Někteří věří, že jsou staré 5000 až 35 000 let.
Jaká fakta o lebkách známe?
Několik křišťálových lebek skutečně velmi dávného původu bylo nalezeno ve Střední a Jižní Americe, většina z nich je v muzeích a soukromých sbírkách v USA, Mexiku, Brazílii, Francii, Mongolsku a v Tibetu. Jsou to dokonalé kopie lidských lebek, vyrobené z jednoho kusu pravého čirého křišťálu nebo jiných vzácných odrůd křemene. Mnohé z exemplářů, které se našly na nejrůznějších místech světa, však byly podrobeny důkladné vědecké analýze a ukázalo se, že jde o podvrh, zhotovený až v 19. století (např. londýnská křišťálová lebka v Britském muzeu nebo křišťálová lebka v Muzeu Quai Branly v Paříži, na nichž se mj. našly stopy po broušení moderními brousicími kotouči).
Co říkají staré legendy?
Podle indické legendy vlastnila třináct křišťálových lebek bohyně smrti. Lebky byly drženy odděleně od sebe a střežili je pohanští kněží a válečníci. Lidská lebka je ostatně chápána jako symbol smrti ve všech kulturách po celém světě, ale je také symbolem moudrosti a znovuzrození. V proroctvích starých Mayů a indiánského kmene Hopiů se rovněž mluví o třinácti křišťálových lebkách v životní velikosti, které ukrývají vědomosti o původu lidstva, informace o minulém i budoucím životě na Zemi. Až se všechny lebky znovu spojí, vydají svá tajemství.
Mimořádný objev, nebo dokonalý podvod?
Nejslavnější a také nejdokonalejší je lebka Mitchell-Hedges, pojmenovaná po britském dobrodruhovi a cestovateli. F. A. Mitchell-Hedges podnikl v roce 1924 výpravu do honduraské džungle (dnešní Belize) s cílem objevit důkazy o existenci ztracené Atlantidy. Vzal s sebou i svoji sedmnáctiletou dceru Annu, která prý v prastarých ruinách mayského chrámu města Lubaantun našla tuto lebku v zemi pod troskami zborceného oltáře. Dokumenty britského muzea však dokazují, že Mitchell-Hedges lebku koupil v aukci na Sothebys v Londýně až v roce 1943. Příběh o fantastickém objevu se tak zdá být vymyšlený.
Neznámá výrobní technologie
V roce 1970 Anna zapůjčila lebku ke studii počítačové společnosti Hewlett-Packard, která má jednu z největších vědeckých a výzkumných laboratoří krystalů na světě. Zjistili, že lebka byla vyřezaná proti přirozené ose krystalu. Kdyby se tedy lebka vyráběla současnými metodami, rozlomila by se. Nenašli ani žádné stopy po kovových nástrojích. Z toho usoudili, že základní tvar lebky byl vyroben za pomoci diamantů a detaily byly dobroušeny směsí vody a křemičitých písků. Touto metodou by však výroba jedné lebky trvala až 300 let!
Některé lebky jsou falešné
V roce 1996 natáčela o záhadných křišťálových lebkách dokument televize BBC a v rámci něho bylo několik lebek podrobeno testům elektronovým mikroskopem, aby se určilo jejich stáří. Výsledek byl šokující – lebky byly prohlášené za padělky. Anna Mitchell svoji křišťálovou lebku tentokrát k prozkoumání nevydala.
Třináctá lebka nalezena
Údajně poslední, třináctá lebka byla nalezena loni 9. března v Německu. Váží 12 kg, měří 17,5 cm na výšku a 21 cm do hloubky. Objevil ji švýcarský novinář Luc Burgin v podkroví svých bavorských přátel, ukrytou ve staré dřevěné krabici. Zmíněná křišťálová lebka také figuruje na seznamu sepsaném německými nacisty, který čítá 35 cenných uměleckých předmětů převezených na rozkaz Adolfa Hitlera a Heinricha Himmlera krátce před koncem 2. světové války z bavorského Augsburgu do jihočeských Strakonic (tehdy spadajících do Sudet). Podle údajů patřila badateli Ottu Rahnovi, který pro nacisty hledal svatý grál a v roce 1939 za nevyjasněných okolností zemřel.
Poselství lebek možná rozluštíme!
Záhadu křišťálových lebek by mohla objasnit nová technologie, kterou vyvinuli vědci z univerzity v Southamptonu (v jižní Anglii). Využívají při ní křemíkové sklo, které má stejné vlastnosti jako přírodní křišťál. Podle nich má schopnost opticky ukládat data, a to navždy. Informace zaznamenané na tomto skle je možné číst pomocí laseru. Pokud je něco pravdy na mýtech, že křišťálové lebky v sobě ukrývají nějaké důležité informace, pak bychom je mohli pomocí této technologie rozluštit.
Kdo vyrobil záhadné křišťálové lebky?
Bývají označovány za nejúžasnější dílo, které kdy lidská ruka vytvořila. Tajemné křišťálové lebky nedávají vědcům i záhadologům spát už více než 120 let. Ale jedná se skutečně o výtvory obyčejných smrtelníků?
Jejich krása je uchvacující a děsivá zároveň. Jsou dokonalými kopiemi lidských lebek, ale vyrobeny jsou z pravého čirého křišťálu. Jejich tvary jsou naprosto dokonalé a díky materiálu, z něhož jsou stvořeny, se nedá ani zjistit výrobní technologie. Na světě existují čtyři exempláře, které jsou považovány za pravé, ale o jejich pravosti někteří zarputilí skeptici i tak pochybují. Lebky pocházejí z nalezišť mayské civilizace a odhady jejich stáří se velmi různí. Někdy se uvádí dokonce kolem 4 tisíc let, ale nejspíš budou podstatně mladší. Nicméně i tak spadá jejich vznik do starověku.
Naprosto dokonalé dílo
Asi nejznámější z nich je ta, která nese jméno svého objevitele, britského cestovatele F. A. Mitchella – Hedgese. Před více než 80 lety ji přivezl ze svých cest po tehdejším Britském Hondurasu (dnešní Belize). Přitom už od konce 19. století existoval podobný exemplář v londýnském Muzeu lidstva. Teprve ale kampaň, kterou Mitchell – Hedges kolem lebek rozpoutal, z nich udělala skutečnou senzaci.
V následujících letech se jich ujali antropologové, kteří zjistili zajímavou věc: obě jsou přesnou kopií jedné předlohy, a to ženské lebky. Ta Mitchell – Hedgesova má navíc pohyblivou 
čelist. Odborníci byli zcela uchváceni dokonalostí tvarů, které naprosto odpovídají anatomickým parametrům. S jedinou výjimkou: tou jsou oční důlky, které se od skutečného tvaru poněkud odlišují.
Rozdávají smrt i život
Není tomu tak ale kvůli nešikovnosti neznámých tvůrců. Nestandardní tvar nejspíš souvisel s tím, k čemu byly lebky určeny. Sloužily nejspíš jako obřadní předměty, s nimiž dokázali indiánští šamani a kněží pravé divy. Prý s jejich pomocí dokázali věštit smrt, někdy proto bývají označovány jako nástroj ďáblův nebo jako „lebky smrti“. V tom, co tyto artefakty „dovedou“, ale nejsme odkázáni jen na dohady a teorie. Další dva exempláře se v současnosti nacházejí v USA a jsou v soukromém majetku lidí, zabývajících se novodobým šamanstvím.
Očití svědci popsali, že lebky nejen život berou, ale jsou obdařeny také léčivými schopnostmi. Ti, kteří se zahleděli do očních důlků, tvrdí, že se jim zrychlil tep, svaly napjaly a měli pocit, jako by celá jejich osobnost byla vtahována dovnitř lebky. Lebky bývají obklopeny jemnou svatozáří, mění barvu, mohou se zaplnit mlhou a vydávají nepopsatelnou vůni a zvonivé zvuky. Citlivější jedinci dokonce tvrdí, že na jejich povrchu spatřili obrazy neznámých hor a chrámů.
Dárek světlovlasých bohů?
Nikdo ale ještě nedokázal vysvětlit, jak mohli dávní tvůrci opracovat křišťál tak dokonale, že bychom to nejspíš nezvládli ani my s nejmodernějšími technologiemi. Výroba lebek by netrvala ani v současnosti zrovna krátkou dobu a s tím, co víme o mayských technologiích, mohlo trvat jejich zhotovení až 300 let.
Lebky k nám ale možná doslova spadly z nebe. Mayové, stejně jako další obyvatelé Jižní Ameriky, věřili, že bohové v podobě krásných světlovlasých bytostí k nim přišli z vesmíru a naučili je věci, které doposud neznali. Návštěvníci z hvězd tak mohli indiánům buď ukázat, jak lebky zhotovit, nebo je rovnou darovali kněžím pro použití při tajemných esoterických rituálech. Díky nim také mohli získat vlastnosti, které si my, normální smrtelníci nedokážeme selským rozumem vysvětlit.
Jako u spousty jiných podivných předmětů se v minulosti objevily a objevují i nadále falzifikáty, které se prodávají za drahé peníze a jsou zneužívány podvodníky. Křišťálové lebky se dokonce dostaly i do filmů o Indianu Jonesovi. Stále více vědců je ale přesvědčeno o tom, že minimálně ony dva exempláře, o nichž jsme psali, jsou pravé. Ať už je vytvořily ruce dávných mayských řemeslníků anebo jsou svědectvím o komunikaci s mimozemskými civilizacemi ve starověku.
http://procproto.cz/zahady/kdo-vyrobil-zahadne-kristalove-lebky/
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.