1.Hyberborea – dějiny našich předků
Naši vzdálení předkové měli přesnější informace nejen o galaxii, ale také o naší sluneční soustavě, než my nyní. Zejména velmi dobře znali její historii a strukturu. Věděli, že složení naší sluneční soustavy, nazývané Jarilo-Slunce. Systém, zahrnuje 27 (podle starého systému výpočtu) planet a velkých asteroidů zvaných Země, z nichž polovina je umístěná za Plutem a dosud není našim moderním astronomům známa.
.
Cestování za tři krát devět Zemí, zmíněné ve starých ruských pohádkách, znamenalo vesmírný let mimo naší sluneční soustavu. Sluneční soustava je jakousi spirálou. Ve středu je Jarilo Slunce a Země se točí kolem své osy a kolem Jarily, zatímco energie jde jak do středu, tak ven. Existují však ještě další Země a tak vzniká vícevrstvá časová spirála. Z každého časového proudu proudí do středu a ven „hutná“, energie, ale také „jemněhmotná“, proto naši předkové tvrdili, že jiné planety ovlivňují život na Zemi. Dočasný tok energie ze Slunce prochází jinými planetami a vrací se přes ně zpět. Čím blíže je jedna ze zemí k naší Midgard Zemi, tím větší bude vliv její energie. Na tom byla postavena astrologie. Toto ale také dokazují fyzikální zákony.
.
Naše planeta se jmenovala Midgard-Země. Z tohoto názvu dnes zbylo jen jméno – Země. Jiné planety měly také jiná jména: Země Chors byla (Merkur), Země Merzana (Venuše), Země Orea (Mars), Země Perun (Jupiter), Země Stribog (Saturn), Země Indry (Chiron, asteroid 2060), Země Varuna (Uran), Země Niya (Neptun), Země Wiya (Pluto). Země Dea, zvaná Faeton, byla zničena před více než 153 tisíci lety a byla umístěna tam, kde se nyní nachází pás asteroidů – mezi Marsem a Jupiterem. V době, kdy naší předci kolonizovali Zemi, Mars a Zemi Dea již měli vesmírné navigační a komunikační stanice.
.
Jinak vypadal také systém Země se svými satelity, které naši předkové nazývali Lunou. Midgard-Země měla zpočátku dva měsíce – aktuálně existující Měsíc s oběžnou dobou 29,3 dne a Lelja s oběžnou dobou 7 dnů. Asi před 143 tisíci lety byl Měsíc Fatta přenesen na naši Zemi ze zníčené Dei a umístěn mezi oběžné dráhy Měsíce a Lelji s oběžnou dobou 13 dnů. Lelja byla zničena v roce 111 826 před naším letopočtem a Fatta – v roce 11029 př.n.l. v důsledku použití super výkonných zbraní pozemšťanů, což vedlo ke globálním katastrofám a návratu lidstva do doby kamenné.
.
Ze starověkých slovansko-árijských runových kronik je známo, že v našem Vesmíru probíhá nepřetržitý boj mezi silami Světla a silami Temna, které existují v pekelném světě (temném, démonickém světě). Jeden z našich prvních předků, Bůh Perun, nazýval Temné síly jako „cizince“ nebo „temné mimozemšťany“. Tehdy slovo „mimozemšťané“ znamenalo – „nepřátelští mimozemšťané“ a své spojence z jiných hvězdných oblastí naši předkové tak nenazývali. V historii lidstva došlo v celé galaxii k velkým válkám. Faktem je, že naše Midgard-Země se nachází na hranici, která odděluje centrální část galaxie, která je mnohem příznivější pro život a její okrajovou část, kde je nedostatek přírodních zdrojů a hlavně energie – Inglia.
.
Všechny tyto nedostatky lze jasně vysledovat i na naší planetě: na pólech je chlad a led, na rovníku je příliš teplo a pouště, ve středních zeměpisných šířkách jsou ledovce, které se kvůli precesi Země objevují periodicky v době 25 920 let, což nutí lidi a zvířata průběžně migrovat. Proto také na jednom a tom samém místě během roku přichází zimní chlad, podzimní bláto, letní vedra. Lidé jsou na zimu nuceni zásobovat se potravinami, palivovým dříví a teplým oblečením. Výsledkem je boj o příznivé oblasti pobytu, o dřevo, ropu, uhlí, plyn, kovy atd., který končil konflikty a válkami. Blíže ke středu galaxie, mají planety několik sluncí, celý jejich povrch se rovnoměrně zahřívá, a to i ze strany galaktického jádra. Lidé zde nepotřebují topení, teplé oblečení a netrpí nedostatkem jídla a vody. Všechny jejich aktivity směřují ke správnému rozšíření svého kmenu, k péči o ostatní, k hromadění a přenosu znalostí a k rozvoji duchovnosti.
2.Ve starověku se Temné síly rozhodly obejít Univerzální zákony vzestupu po Zlaté cestě duchovního vývoje.
Starodávné Védy říkají, že ve Vesmíru existuje mnoho světů, jak na naší vibrační úrovni, tak na jiných, včetně velmi jemných úrovní. Přechod živé inteligentní bytosti z jednoho světa do světa jemnějšího je možný pouze se ztrátou fyzického těla a pouze s rozvojem jeho stále vyšší duchovnosti. Existuje takzvaná Zlatá cesta duchovního vývoje, která má vlastní zákony a vychází z nahromaděných „vesmírných“ znalostí.
.
Ve starověku se Temné síly (Černobog) rozhodly obejít Univerzální zákony vzestupu po Zlaté cestě duchovního vývoje a odstranit bezpečnostní pečeti ze starověké moudrosti pro nižší světy v naději, že budou tyto bezpečnostní pečeti odstraněny také ze starověké moudrosti všech Vyšších světů. Síly Světla (Belobog) se spojily, aby uchránily božské, vesmírné zákony, v důsledku čehož se rozpoutala „Velká Assa“ – válka s Temnými silami, s nižšími Světy a s Temnými mimozemšťany. Síly Světla sice zvítězily, ale část Starověkého poznání se přesto dostala k mimozemšťanům z nižších světů. Po získání těchto znalostí představitelé těchto světů zahájili svůj vzestup Zlatou cestou duchovního rozvoje.
.
Tak obešli celou řadu evolučních mezníků a nenaučili se rozlišovat mezi dobrem a zlem. Vzestupující nižší formy života se pak pokusily vnutit své postoje, „filosofii“ a moc v souhvězdích Svarožiho kruhu hraničícího se světem Temnoty souhvězdí Velká medvědice, souhvězdí Orion a souhvězdí alfa a beta Lva a taky v jednom z ramen galaxie Svati, kde se nachází naše Jarilo-Slunce.
.
Síly Světla ale nepustily síly Temnoty dále, za hranicí javného Světa a nenechaly obyvatele temných světů vstoupit plně na Zlatou cestu vzestupu, protože jejich evoluční úroveň by mohla zničit veškerou harmonii Vyšších světů. Tyto události vedly k začátku nové Velké Assy (války), během níž byly síly Temnoty vyhnány ze všech zemí světa Javi. Výsledkem toho bylo, že Temné duše a temní duchové mohly vzestoupit pouze prostřednictvím světa lidí žijících na Zemi v naší galaxii „Svatí“, po Zlaté stezce duchovního vývoje. Naše Midgard-Země, umístěná přesně uprostřed mezi Světlem a Temnotou začala hrát obzvláště důležitou roli! Proto se stala středem konfrontace mezi silami Světla a Tmy, které se účastní lidé z různých světů, zemí a národů, jelikož vývoj na Zemi také ovlivní celou galaxii i celý Vesmír.
.
Naše Midgard-Země obíhá kolem Jarila-Slunce, které je zahrnuto v souhvězdí Zimun jako osmá hvězda. Souhvězdí Zimun se nachází v galaktické struktuře systému Svati, nazývaného také Perunova cesta nebo Nebeský Irij. Galaxie Svati vypadá jako levostranný kříž svastiky – Kolovrat. Na konci jednoho z ramen svastiky Svati je souhvězdí Zimun s naším Jrilo-Sluncem, které je Trojité světlé slunce, protože osvětluje tři světy: Jav, Nav a Prav (spektrum záření hvězd tří prostorů).
.
V jednom rameni svastiky galaxie je sluneční soustava Dažďboh a jejich Slunci se říká Jaroveliké Zlaté Slunce. Je jasnější z hlediska síly světelného proudu, než naše Jarilo-Slunce. Místní Země-Ingard se otáčí kolem Zlatého Slunce a její oběžná doba je 576 dní. Ingard-Země má dva měsíce: Velký Měsíc s oběžnou dobou 36 dnů a Malý Měsíc s oběhem 9 dní. V systému Zlatého Slunce na Zemi Ingard existuje biologický život, podobný životu na Zemi Midgard.
.
Tato země je domovem mnoha našich předků, mnoha slovansko-árijských kmenů. Naše Midgard-Země se ve velmi vzdálených dobách nacházela na křižovatce devíti Nebeských vesmírných cest, které spojovaly obydlené Země v devíti hvězdných systémech světelných světů, kde žili jen naši slovansko-árijští předci. Proto byli ve starověku naši slovansko-árijští předkové první, kdo osídlil Midgard-Zemi, kde existovala původně pouze flóra a fauna a neexistovala žádná lidská forma života. Ingard-Země ze systému Zlatého Slunce v souhvězdí Beta Lva je starodávnou domovinou předků většiny slovansko-árijských rodů, které se tehdy přestěhovaly na Midgard-Zemi.
.
Síly Temnoty, poté, co vstoupily do boje se silami Světla, usilovaly o využití přírodních zdrojů světelných světů a poté o samotné zničení těchto vytěžených Zemí. Jelikož se každá Země otáčí kolem „svého“ Slunce (Hvězdy), zničení Země nevyhnutelně vede také k narušení harmonie celé sluneční (hvězdné) soustavy a z dlouhodobého hlediska i ke zničení Slunce, hvězdy, jako zdroje světla. V létě 153 349 př. n. l. došlo k bitvě světelných bohů z Assa Dei se silami Temnoty poblíž planety Dea (Faeton) v systému našeho Slunce, v důsledku čehož byla tato planeta zničena. Místo toho je nyní mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupitera pás asteroidů. V té době obíhaly planetu Dei dva měsíce: Fatta a Liticia, které nakonec skončily na oběžné dráze Země.
3 Jak přišli naši slovansko-árijští předkové na planetu Zemi
Ve védských, staroslovanských a indických Mahábhárata, Rig- Véda, Vimanika-Shastra, Rámajána, psané sanskrtem se popisují neobyčejné starobylé létající lodě, které jsou velmi podobné moderním UFO. Některé vypadají jako svítící koule nebo mají tvar zářícího talíře. Podle textů absolvovaly mnoho otáček kolem Země a byli schopni se přemisťovat „mrknutím oka“.
.
Vimanika Shastra byla objevená v Indickém Chrámu v1875 roce, který byl napsán Bharadvajem Moudrým v XIV. století před n.l. Tyhle texty celá věda našich předků o vzducholodích a vajtmarách a vavajtmanách( vimanech) bagatelizuje a ignoruje před veřejností.
.
V jedné z bitev druhé velké Assy byla poškozena kosmická loď typu „Vajtmara“ nesoucí přestěhovalce. Vajtmara je mezigalaktická loď (Velký nebeský vůz) schopná nést „ve svém lůně“ až 144 kosmických lodí typu Vajtmana. Vajtmana je kosmická loď (Malý nebeský vůz) přizpůsobená pro cestování přímo mezi Zeměmi různých slunečních (hvězdných) systémů a přistávání na nich.
Profesor z Oxfordu Frederick Soddy, laureát Nobelovy ceny za chemii, který studoval starověké archeologické nálezy a starodávné pojednání, na počátku dvacátého století poradil vědcům, aby pečlivě četli mýty a příběhy národů světa a pokusili se na ně pohlížet z hlediska vědy. Ve védských staroruských (staroindických) traktátech, ve „Vimanika-šastra“, „Mausola parva“, v eposech „Mahabharata“ a „Ramayana“ jsou pomocí vědecké terminologie podrobně popsány vzducholodě počátku věků. Některé z nich byly ve formě „speciální světelné koule“ a udělaly kolem Země mnoho oběhů, přičemž byly uváděny do pohybu „éterickou silou, která při vzletu odrazila vesmírnou loď od země pomocí vibrací vycházejícími z neznámé síly.
.
Lodě slovansko-árijských bohů vyzařovaly světlo jako oheň a jemné melodické zvuky. Jejich trajektorie nebyla přímá, ale měla tvar dlouhé vlnovky pohybující se blíže nebo dále od Země. Vypadaly jako „azurové mraky ve tvaru vejce nebo jako světelné koule. Informace o vimanech a vajtmarách jsou podrobně popsány ve védských, staroindických traktátech. Byly ze slitiny několika kovů, barva byly bílé, červené a zároveň byly velmi lehké. Tři látky: dvě pevné a jednu kapalnou, získaly laboratoře za pomoci Indického technologického institutu v Bombaji podle vzorců uvedených v knize a nedávno je představil vědec Dr. Narin Sheth na národním sympoziu „Věda a technologie ve starověké Indii“ konaném v Hyderabadu. A to je vážný důkaz, že védské staroruské a staroindické dokumenty nejsou fikcí.
.
Poškozená Vajtmara byla v té době v systému Jarila – Slunce blízko dvou Zemí – Orea (Mars) a Dea (Faeton) dnes – pás asteroidů. Tyto planety byly obydleny, nacházely se v nich vesmírné navigační a komunikační stanice, ale tyto obydlené země byly v tu chvíli mnohem dále od Vajtmary než neprozkoumaná a neobydlená naše Midgard- Země. Kromě toho měla Midgard-Země dva měsíce, které se prakticky shodovaly v parametrech s měsíci Ingard-Země, odkud pocházela část posádky. Proto byla na Midgard vyslána průzkumná kosmická loď, která dokázala dodat na palubu Vajtmary vzorky vzduchu, vody a půdy. Analýzy prokázaly vhodnost Midgard-Země pro život. Vajtmara zůstala na oběžné dráze Midgard-Země a někteří osadníci přistáli na Midgardu.
.
Posádku Vajtmary tvořili zástupci čtyř kmenů spojeneckých zemí: da’Árijcy , Ch’Arijcy, Raseny a Svatorusy. Piloti byli navíc zástupci da’Arijců. Ch’Arijcy měli na starosti navigační výpočty. Svatorusové se zabývali systémovou podporou života na lodi, prováděli opravy a restaurování. Raseni měli na starosti systémy údržby na lodi. Všichni členové posádky byli běloši a byli vysocí až 2 metry. Nejvyšší byli Ch’Arijcy. Lidé z každého kmene se lišili nejen výškou, ale také barvou duhovky, barvou vlasů a krevní skupinou. Da’Arijcy mají stříbrné (šedo-ocelové) oči a světlé, blonďaté, téměř bělavé vlasy. H’Arijcy mají zelené oči a světlé hnědé vlasy. Nebeská modrá barva očí a bělavé až tmavě hnědé vlasy je znakem Svatorusů. Raseny mají ohnivé světle hnědé až žluté oči a tmavé hnědé vlasy. Barva očí závisí na spektrálním svitu Slunce, které svítilo lidem tam, kde se narodili. Árijci od Svatorusů a Rasenů se lišili také tím, že věděli, jak rozpoznat falešné informace od pravdy. To bylo způsobeno skutečností, že Árijci měli už hlubokou zkušenost s válkou s Temnými silami a důsledně chránili své země od Temných sil.
.
Pevninu, kde bylo vybráno místo pro osídlení na Zemi Midgard, pojmenovali hvězdní cestovatelé DaÁrija – jako dar Árijské řady, Dar bohů. Tento kontinent se nacházel na severním pólu Země. Mnozí autoři píšící na slovanské téma nazývají tuto zemi jinak: Daaria, Ariana (Oriana), Arctida, Hyperborea či Severina.
4 Hyperborea – praotčina Slovanů na severním pólu
Projekt Svaté Rasy na Midgard-Zemi a jeho narušení
Pevninu, kde bylo vybráno místo pro osídlení na Zemi Midgard, pojmenovali hvězdní cestovatelé DaÁrija – jako dar Árijské rady, Dar bohů. Tento kontinent se nacházel na severním pólu Země. Mnozí autoři píšící na slovanské téma nazývají tuto zemi různě: Daaria, Ariana (Oriana), Arctida nebo Hyperborea.
.
Někteří z osadníků zůstali na zemi Midgard a už se nevrátili na svou mateřskou planetu, protože si tuto Zemi oblíbili. V té době zde nebyli žádní další lidé, ale pouze zvířata a rostliny. Navíc, zatímco dorazila pomoc, tak se některým ztroskotaným osadníkům podařilo mít „pozemské“ děti. Po opravách pokračovala Vajtmara ve své vesmírné cestě a bohové se vrátili do SVA („nebe“). Všichni, kdo zůstali na Zemi Midgard, si začali říkat „AS ESM“, tj. „Já jsem bůh, boží syn či dcera.“ ASOVÉ byly bohy žijícími na Zemi. Osadníci si pamatovali svou starou pravlast a říkali si „Dažďbohovi vnoučata“, tedy potomci těch kmenů, kteří žili pod zářením jiné sluneční soustavy, Dažďboha-Slunce. Postupem času se těm, kteří žili na Zemi Midgard, říkalo Velká Rasa nebo Rasiči, a těm, kteří zůstali žít na vzdálené pravlasti – Zemi Ingard, se říkalo Starověká Rasa. První předkové ASOVÉ, jak si říkali, v důsledku vynuceného přistání kosmické lodi, zůstali zde žít navždy. Tak začal vývoj Velké Rasy slovansko-árijských kmenů.
.
Midgard-Země byla poprvé ve větším množství osídlena před cca 560 000 lety „společnou operací“ 4 skupin civilizací z několika planet Svaté Rasy, civilizací na zhruba stejné, velmi vysoké, evoluční úrovni. Tyto čtyři civilizace obydlely Zemi a zahájily zde genetický experiment galaktického měřítka, který byl založen na předpokladu, že smíšením genetických potenciálů, v průběhu tisíců generací povede tento experiment v konečném důsledku k objevení fundamentálně nových kvalitativních schopností člověka, a toto dá kreativním silám galaxie (light forces union) velmi mocnou a rozhodující zbraň v jejich odvěkém souboji s parazitickými silami Temna (dark forces).
.
Aby se neporušila zemská ekologická rovnováha, byl osídlen pouze kontinent nacházející se na místě severního pólu, který byl tehdy neobydlenou oblastí – Da’Aria (Daaria, Hyperborea). Pojem RASA ve smyslu Véd nemá nic společného s dnešním významem rasy. Zkratka RASA pochází ze zkrácení fráze „Rod Asů, Strany Asů“. Z hlediska Véd nemají žádný smysl pojmy jako bílá, žlutá či černá rasa. Pojem „Svatá Rasa“, měl pro pisatele Véd význam, jako „Jasné/Moudré Rody Asů (ze Země Asů)“. .
.
Také termín „Svatý“ (Sviaty) neznamenal svatý v dnešním přetvořeném slova smyslu, ale jeho význam byl podobný slovům: „jasný, čistý, moudrý. Klíčem k dosažení vývojového úspěchu byly příznivé unikátní vlastnosti Země a okolního prostoru, které byly dále umocněny působením dalších opatření, které byly realizované pomocí tří nainstalovaných měsíců, které byly všechny umělého původu: Měsíc, Lelie a Fatta. Dále bylo upraveno zdejší prostředí s cílem urychlit spirituální vývoj lidí a v neposlední řadě byl do nitra země umístěn speciální „psi-generátor“, který je popisován jako základní zdroj či „generátor života“. Součet všech těchto opatření výrazně přispěl k urychlenému spirituálnímu vývoji lidstva, a po čase skutečně přinesl výsledky…
.
Půl miliónu let běžel experiment bez větších zádrhelů a v naprostém utajení před Temnými, ale zhruba před 111.000 lety se Temní o Midgard-zemi dozvěděli a rozhodli se jí zmocnit. Za tímto účelem vybudovali v tajnosti operační základnu na měsíci Lelia, odkud chtěli zaútočit na Zemi. V momentě, kdy přípravy k invazi dosáhly kritického bodu, bílý hierarcha Tarch Perunovič byl přinucen k drastickému protiopatření a zničil měsíc Lelia i se základnou Temných. Plán temných byl překažen, avšak s drastickými důsledky. Úlomky Lelie dopadly na Zemi a způsobily planetární katastrofu, která vyústila k potopení kontinentu Da’Aria, a naši předkové byli přinuceni se evakuovat na území dnešní Západní Sibiře. Zde vznikl první (na několik desítek tisíc let) slovansko-árijský státní útvar, Država.
.
Úspěšné hromadění genetického potenciálu za stovky tisíc let, po které experiment hladce běžel před touto událostí, se nahromadil ohromný genetický potenciál, který dodnes je dominantní a je uložen v genech dnešních lidí „Svati Rasy“. Tento potenciál je v různém rozsahu v každém z nás a právě tento genetický potenciál a toto božské dědictví se ze všech sil snaží zničit temné/parazitické síly které momentálně ještě ovládají Zemi (odtud můžeme odvodit např. i termín „genocida“) a také vysvětluje obrovskou nenávist proti Slovanským národům a zejména Rusku, kde je kolébka „Slovanství“ a kde je největší koncentrace tohoto genu. Toto je také důvod, proč se čas od času objevují lidé s tzv. paranormálními schopnostmi.
5 Tajemství vzniku slovanské civilizace
V době, kdy byla zemská osa umístěna svisle k rovině její oběžné dráhy kolem Jarila-Slunce, tak Slunce neustále svítilo Asům, kteří na Zemi činili dobré skutky. „Posvátná země Daaria byla rozdělena řekami na čtyři části: Rai, Tule, Svaga a x’Aria. Existuje kopie mapy Daarie, kterou ve středověku zkopíroval Gerhard Mercator ze zdi jedné z egyptských pyramid v Gíze. Každý ze slovansko-árijských kmenů měl své vlastní území (provincii) k životu, ohraničené na obou stranách řekami. Všechny čtyři řeky tekly do vnitrozemského moře a v tomto moři byl ostrov, na kterém stála hora Mira (Meru). Na hoře bylo postaveno město Asgard Daarijský a Velký chrám. O Asgardu se hovoří jako o Městě bohů žijících na Zemi Midgard.
.
Starobylá Kronika uvádí, že před 300 tisíci lety, byl vnější vzhled Midgard-Země úplně jiný, Daaria byla spojena s euroasijským kontinentem horskou pevninou, která na euroasijském kontinentu přecházela do ripejských (uralských) hor. Saharská poušť byla tehdy mořem a Indický oceán byl pevnina. Nebyla zde žádná Gibraltarská úžina a v ruské nížině, kde se nyní nachází Moskva, bylo moře. Řeka Volga neprotékala do Kaspického moře, ale do Černého moře. Na území západní Sibiře byl velký ostrov Buyan, omývaný východním a západním mořem. Ostrovem Bujan protékala řeka Irij Tušajši, nyní Irtyš.
.
V r. 1903 indický Brahmam B.K. napsal knihu „Arktická vlast Véd“, ve které předkládá výsledky svého studia Rigvedy a Avesty. Tato kniha jasně ukazuje, že Védy a její kultura přivedená k Indům pochází ze země, kde je modravá záře, kde je půl roku den a kde jsou hvězdy Velkého Medvěda vysoko na obloze a točí se kolem polární osy, tedy ruská Sibiř. Na základě analýzy genomu 524 dříve nedotčených starověkých lidí vědci zjistili potvrzení teorie migrace indoevropských jazyků ze stepí Eurasie do Indie. Imigranti ze sibiřských stepí se stali elitou mezi Brahmany (nejvyšší kasty v Indii). Chur a Mar ostrovy zmíněné v Mahabharatě jsou blízko pobřeží na severu Ruska. Ruské pověsti, indická Rigveda, Iránská Avesta, čínská a tibetská historická kronika, keltské a skandinávské bájesloví, společně popisují velmi starou severní zemi, téměř ráj, ve které panoval Zlatý věk.
.
Naše Midgard-země se otáčí kolem Jarilo-Slunce, která patří k souhvězdí Zemun jako osmá hvězda. Galaxie Svatí má vzhled levostěného svastického kříže. V dolní části kříže se nachází souhvězdí Zemun s naším Jarilem-Sluncem, které je třísvětlé. Třisvětlé, protože osvěcuje tři světy- Jav, Nav a Prav, spektrum vyzařování hvězd třech prostorů. Jav je náš viditelný svět, Nav je pro nás neviditelný a je to svět duchů naších předků. Prav je svět Boha, Pravdy a Lásky a tomuto světu vládne společný zákon SVAROGA.
.
Nalezený staroslovanský Kalendář – Kruholet Čisloboha je svědectvím o kosmických cestováních našich předků – bohů ve Vesmíru a souhvězdích (čertogách), jiných planet. Ruská, Slovanská kultura je kosmickým dědictvím našich předků, které zůstalo uloženo ve folkloru, ruských pohádkách, povídkách, letopisných zdrojích, kde je zakódovaný reálný základ kosmického vzniku života na Zemi.
Nejstarší Védy našich předků, Védy Peruna (slovano-árijské Védy), zmiňují ještě starší Védy, 40 000 let staré, které ještě čekají na své zveřejnění, až přijde ten správný čas! Slovano-árijské Védy jsou archivem znalostí lidstva.
.
Moderní vědy záměrně utajují kosmický původ lidstva, a proto jen málo lidí ví o existenci a minulostí Velké prarodiny lidstva Hyperborejské, kde se začal život na Zemi. Védy popisují naše předky, kteří byli přistěhovalci s jiných, vesmírných civilizací a kteří přišli s dalekého Kosmosu před stovkami tisíců let. Byly to velmi vyspělé humanoidní bytosti, které byly pokládány za bohy. Tyto bytosti měly vysokou duchovní úroveň a dokázaly působit silou své myšlenky na živou a neživou hmotu, měnily prostor i čas.
Zdroj: Ota Veselý FB