image44V Polabské nížině nedaleko Nymburka se ční na první pohled nenápadný kopec Chotuc. Podle starých legend se zde kdysiodehrávaly čarodějnické sabaty, na kterých se zjevoval ďábel a místo až magicky přitahovalo poutníky z celého okolí!

Vítr se prohání mezi náhrobními kameny a z dálky je slyšet houkání rozespalé sovy. Vtom se z okolí začnou ozývat divné zvuky. Skřípání, pískání, dokonce i dětský pláč. U kaple se zčista jasna objeví mladá žena. Její vlasy jsou rozcuchané, oblečení otrhané a v očích se jí leskne cosi šíleného. Po chvilce se objeví další žena a za ní další, až se jich sejde dvanáct. Všechny ze sebe mlčky svlečou šat a za zpěvu písně, jejímž slovům snad rozumí jen ony, začnou tancovat. Vítejte na vrchu Chotuc, jenž je dodnes opředen tajemnem…

Tajemné keltské rituály?
Chotuc dodnes obtáčí dobře rozeznatelný val, který v 5. a 6. století před naším letopočtem sloužil jako halštatsko-laténské hradiště. To zaniká s příchodem Keltů, kteří si z Chotuce udělají své spirituální místo. Ačkoliv se v okolí nenachází nic, co by je zde drželo, stále se ke svému oppidu (opevněné sídliště – pozn. red.) vracejí. Jako by je snad na Chotuc něco táhlo! I poté, co Keltové z Polabí definitivně odejdou, zůstane vrchol důležitým spirituálním centrem. Mnoho zapřísáhlých křesťanů z okolních měst se na kopec vydává za duševní očistou, přičemž je zvláštní, že se tak děje v době vrcholného středověku. Chotuc totiž symbolizuje pohanské bohy, kteří mezi křesťanskými světci nemají místo! Co ponouká okolní křesťany k takovým výletům? Lákají je sem snad temné síly?

Zakázaný vrch
Vrchnosti se nelíbí, že její neposlušní poddaní chodí místo do kostela na pohanský Chotuc, a každého takového nechá zbičovat. I přesto sem poutníků přichází stále více. Nakonec je na kopci zbudován kostel Nejsvatější trojice, který má lidem připomínat jejich víru. Ačkoli má tento malý kostelík rozbít kompozici pohanského okolí, je postaven přímo na akropoli keltského oppida. I když je tedy stavba křesťanská, vše kolem připomíná dávné Kelty. Sám kostelík dokonce vypadá, jako by býval součástí samotného pohanského hradiště. Je to jen náhoda, že je vystaven na jednom z nejdůležitějších keltských duchovních míst?

Divotvorné klokočí
Podle dobových pramenů se na vrcholu Chotuce o filipojakubské noci (z 30. 4. na 1. 5.) rovněž odehrávají čarodějnické sabaty. Po setmění se z okolních vesnic údajně slétávají mladé i staré ženy, které, držíce se za ruce, protančí a prozpívají celou noc. Jednoho rána prý na Chotuc přijde jistý poutník a najde zde jen vytrhané a podupané trsy klokočí. A protože se z něj dříve vyráběly růžence, pocestný si odvodí, že znesvětit boží věc mohly jen čarodějnice. Proč si ke svým sabatům vybraly právě tento vrch? Cítí zde snad nějakou energii vyvěrající ze země?

Brána do jiného světa?
Tajemné události se netýkají jen Chotuce. Nedávno se v okolí objeví dva velké kruhy v obilí, jejichž vznik se nepodaří nikomu objasnit. Obilí je položeno ve tvaru hodinových ručiček a nevede k němu žádná přístupová cesta polem. Jako kdyby se stébla položila sama od sebe. A to ještě není vše. Někteří lidé tvrdí, že u Chotuce se nachází brána do jiného světa. Existuje několik svědectví lidí, kteří popisují, že v noci zaslechli hrkotání kočárů, řehtání koní, a dokonce i zvuk parní lokomotivy, která po zdejší železnici nejela už několik desítek let. Malý kopec v Polabí, který by leckterý turista přešel, skýtá mnoho tajemství a nezodpovězených otázek. Přijdeme jim někdy na kloub?

Tereza Janů Enigma speciál RF Hobby