Léto roku 2014 a s ním i sezóna proslavených Wiltshirských Crop Circles pro nás představovaly výzvu znovu se vypravit do nám již známého kraje na jihu Anglie, do kraje kam se nejen v tomto ročním období stahuje pozornost všech fanoušků obrazců v obilí, ale kde se také nacházejí prastaré památky z dob druidských i pravěkých a mnohé další zajímavé pamětihodnosti. Neodolali jsme a vyrazili jsme v šestičlenné skupině na dobrodružnou dvanáctidenní výpravu za neznámem plnou nevšedních zážitků.

Opět jsme začali v hlavním městě Londýně, tentokrát jsme však přijeli z Čech autobusem namísto letadlem. Po dvacetihodinové cestě nás čekala další cesta vlakem a pak už jen osm mil dlouhá pěší cesta až do tradičního výchozího místa – kempu Barge Inn v Honeystreet.

Počáteční nadšení, že jsme na místě, vystřídalo zklamání z nemilé noviny, kterou jsme se na místě dozvěděli, a o jejíž pravdivosti jsme se mohli ještě ten večer sami přesvědčit, totiž, že místní farmáři, po mnohaletém objevování se obrazců v jejich polích, zejména v oblasti kraje Wiltshire, se rozhodli nekompromisně všechny okamžitě ničit, aby, cítíce se poškozováni škodami na úrodě jimi pěstovaného obilí, odradili tvůrce obrazců od jejich práce a celkově zabránili jejich opětovnému se objevování.

Skutečně, hned na dohled od kempu, v místě, kde se jeden měl nacházet, jsme již spatřili jen projíždějící kombajny, holé strniště a rozvířený prach. Snaha vypustit dronu – malé létající zařízení s kamerou určené pro snímkování ze vzduchu – také selhala. Nevíme tedy ani jistě, který obrazec se zde přesně nacházel, pravděpodobně jeden z těchto dvou.

I když jsme obrazec neviděli, alespoň nějaké útěchy se nám dostalo. Snad aby nám byl tento nepříjemný začátek vynahrazen, potkaly nás na tomto místě v tu samou chvíli tři příhody. Přímo na místě jsme měli možnost si promluvit se zdejším farmářem, vlastníkem pole pod kopcem Milk Hill, v blízkém sousedství Barge Inn. Ten nám potvrdil, že je pravda, že zemědělci jsou rozhořčeni škodami, které jim Crop Circles každoročně způsobují a že proti nim bojují. Jejich původ a umělecká hodnota pro ně nehrají roli. Škody již prý dosahují stovek tisíců liber. Obecné přesvědčení je, že kruhy vyšlapávají skupinky lidí, snažící se vyvolávat senzaci a pozornost, přičemž farmář tvrdil, že sám některé viděl. Zemědělci se tedy tento fenomén snaží z jejich kraje vypudit, což pozorujeme, že se děje, neboť více než v minulých letech se obrazce objevují i v dalších jiných krajích a v jiných zemích, než jen Anglii – letos se objevily také v Polsku, Holandsku, Německu, Itálii, Francii, a samozřejmě také u nás. Tento trend bude zřejmě nadále posilovat.

spatřili jsme již jen projíždějící kombajny…

V tu samou chvíli jsme zde ve dvou lidech pozorovali neznámá světla na obloze nízko nad krajinou, snad jen pár kilometrů od nás a snadno viditelná. Překvapilo nás, že světla se znenadání objevila, stála na místě, pak zhasla. Pak se objevila znovu a opakovalo se to. Nakonec se objevovala i po dvou i třech najednou. Udělali jsme jejich snímky i videozáznam.

Po chvíli pozorování jsme však museli uznat tvrzení farmáře, že se jedná o vojenské světlice vystřelované z blízké základny britské letecké armády. Pozorovat je zde lze prý poměrně často. Při důkladnějším pohledu bylo vskutku vidět stopy dýmu stoupající od světlic vzhůru. Za jakým účelem je vojáci takto do krajiny vystřelují nám ale moc jasné nebylo.

Zdálo se, že jak obrazce v obilí, tak pozorované světelné objekty mají racionální vysvětlení a že záhada je vyřešena. Pocit zklamání přinesla i skutečnost, že mnoho podobných fotografií a videí, které kolují po internetu, a jsou fanoušky UFO i badateli a ufology považovány za nadpřirozené a nepozemské jevy, jsou právě tyto vojenské světlice.

Hned vzápětí nato jsme se zde však setkali s dalším z místních, náhodou zde projíždějícím, který nám sdělil, že zde pozoroval před několika dny nízko nad silnicí létající talíř. Viděl jej prý zblízka a zřetelně, když nad ním přelétal. Rozeznával prý jasně podobu i detaily povrchu létajícího talíře. Záhada tedy rozřešena zdaleka není!

Další den jsme se přesunuli do opět nám již známé lokality osm mil na sever, kde se nachází známý pravěký kamenný kruh a val, k němuž vede alej menhirů, vesnička Avebury a opodál tajemný kopec-mohyla Silbury Hill. Tentokrát jsme se utábořili přímo pod tímto kopcem opředeným pověstmi. Večer jsme opět pozorovali různé světelné objekty v krajině, z nichž jeden nejzajímavější měl podobu světelné koule slétávající dolů a zapadající za kopec, přičemž se zdál být velmi blízko, nikoliv vysoko na obloze, jak by se čekalo od meteoritu, ani za sebou nezanechával ohnivou stopu.

V Avebury nám bylo potvrzeno, že obrazce zde v okolí nejsou, nebo byly posečené. Pouze jediný se částečně zachoval, dobře viditelný ze Silbury Hill, na protějším kopci. Farmář jej z nějakého důvodu uvnitř pokosil a poškodil, jinak jej ale nechal a jeho tvar víceméně zůstal zachován. Jedná se o tento.

Původně představoval soustavu kruhů. Po poškození farmářem z ní vznikl jeden velký kruh. Zachována zůstala tenká vnější kružnice, střed kruhu se dal nalézt.

Kousek nad obrazcem ležela známá pravěká hrobka (nebo svatyně) West Kennett Longbarrow, postavená z megalitických kamenů, poskládaných na sobě a překrytých hlínou. Všiml jsme si, že zadní stěna hrobky je vyzděna menšími kameny a zvenčí je patrné, že hrobka musí pokračovat dále, vzadu se tedy musí nacházet další, nepřístupné komory. Kdoví co ukrývají.

Kousek nad obrazcem ležela pravěká hrobka z megalitických kamenů…

Noc pod Silbury Hill byla poměrně neklidná – budily nás různé podivné zvuky, kroky a šramocení, takže jsme se moc nevyspali. Ráno jsme sbalili a pokračovali dál. Cestou jsme si vzpomněli na příběhy o toulavých duších, o kterých se říká, že u Silbury Hill přebývají a bývají tam vídány, stejně jako různá světla a světelné jevy. Straší pod Silbury Hill zemřelé duše, nebo nás jen budila lesní zvířata? V noci jsme žádnou zvěř, ani nic podezřelého, neviděli.

Z Avebury jsme také poslední den našeho tamního pobytu udělali rychlý půldenní pochod k Barbury Castle, asi deset mil vzdálenému, a k obilnému obrazci, který měl ležet při cestě poblíž hradu Barbury. Při příchodu na místo, kde měl být hrad, jsme byli překvapeni, protože z něj nezbyl kámen na kameni. Vlastně na celém vyvýšeném prostranství na kopci nebyl jediný viditelný kámen, natož hrad. Patrný byl jen val po obvodu vrchu kopce. Buď tam hrad nikdy nestál, anebo musel jaksi zcela zmizet, aniž po něm něco zůstalo.

Bohužel, stejně jak hrad, ani po obrazci nebylo ani stopy. Až později jsme se dozvěděli, že obrazec tam byl, avšak na místě, odkud nebyl vidět a jen těžko přístupný a nebylo snadné jej nalézt. Jednalo se o tento obrazec s měsícem a spirálou.

V následujícím putování jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna mířila na jih, k mořskému pobřeží a skalnatým útesům podél anglického kanálu, do přístavu a oblíbeného letoviska Weymouth, města s krásnými písečnými a kamenitými plážemi, a podél moře do oblasti národního přírodního parku s divokou přírodou a zajímavými hisotrickými památkami a starobylými hrady.

Druhá skupina s několika zastávkami zamířila do Glastonbury. Cestou jsme se zastavili v blízkém městečku Devizes, kde se právě konala Letní konference o kruzích v obilí, zahrnující víkend plný přednášek a několik workshopů. Vystupovali tam mimo jiných K. a S. Alexander – známí svým dlouholetým sledováním obrazců a jejich kvalitními fotografiemi. Konference jsme se kvůli vysokému vstupnému sice nezúčastnili, navštívili jsme alespoň výstavu o obilných obrazcích v místním muzeu.

Po dlouhé jízdě místními autobusy jsme unavení konečně dorazili do městečka Glastonbury, kde jsme se setkali s místní českou komunitou a strávili v pohostinství našich českých a anglických přátel příjemných pár dnů. Samozřejmostí byl výstup na majestátný Tor a také návštěva ezoterických obchůdků a knihkupectví. Měli jsme také možnost strávit půl dne na soběstačné ekologické farmě, prohlédnout si alternativní způsoby hospodaření a něco nového se přiučit.

Glastonbury zůstalo věrné své pověsti města, říkající, že kdo si jej zamiluje, ten jej již neopustí, případně že se k němu bude stále vracet, a ani nám se z něj nechtělo a vypadalo to, že neodjedeme. Nakonec jsme si však přeci jenom sbalili a vydali se dál, na jih k moři k našim přátelům, s nimiž jsme se na domluveném místě setkali.

Pár odpočinkových dnů připomínalo dovolenou na Kanárských ostrovech a odpočatí a v dobré náladě jsme tak mohli po několika přespáních pokračovat dál, jak se ukázalo, opět zpátky na sever, kde, jak jsme se dozvěděli, se objevily úplně nové a zajímavé obrazce.

Poněkud skleslí, že se blíží konec našeho pobytu, a neviděli jsme dosud žádný obrazec, a možná už neuvidíme, když jsme zjistili tuto informaci, nabyli jsme opět naděje. Dva se nacházely u našeho známého města Devizes, tak jsme rychle zamířili tam. Vybrali jsme si jen jeden z nich, který byl na sever od města, přímo na kopci, na němž byl obraz bílého koně, a kde se již vícekrát objevily obilné formace.

Měli jsme štěstí a našli ho tam, zachovalý a neporušený. Připadalo nám sice, že je pole s obrazcem sledováno, zřejmě majitelem, občas kolem projel policejní vůz, nic nám však nebránilo formaci zevrubně prozkoumat a utábořit se u ní.

Co bylo skutečným otazníkem, byl samotný obrazec. Vypadalo to jako nějaký žert. Co jen může tato bláznivá kompozice znamenat?!

obrazec vypadal jako nějaký žert…

Kvalita provedení byla celkem dobrá, takže vysvětlení, že by šlo o dílo lidských vtipálků, jsme moc nevěřili. Ačkoli má neobvyklý tvar, nijak se neliší od jiných Crop Circles, které jsou považovány za pravé. Našli jsme také spletence klasů stočených zajímavým způsobem do sebe. Jeden takový spletenec jsme našli stranou, na kraji jedné z čar obrazce, nenápadný a pravděpodobně nepovšimnutý ostatními. Podobný jsme později našli ještě jednou, ale o tom bude řeč na příslušném místě.

našli jsme také spletence klasů stočené zajímavým způsobem do sebe…

K obrazci přijížděli mnozí lidé, někteří v něm meditovali, jiní se v něm procházeli s pejskem. Večer když byl klid, pozorovali jsme oblohu nad polem před námi, stany jsme měli totiž jen několik metrů od něj. Nevím jak je to obvyklý jev, ale viděli jsme poměrně velký padající meteor, který na chvíli ozářil oblohu a zanechal za sebou ohnivou stopu. Zbytek noci byl bez příhod.

Nových obrazců bylo více a my se rozhodli jet nyní do Avebury, kde se jeden objevil – k našemu překvapení, na dohled od místa, kde jsme týdnem před tím kempovali!

Opět se na nás usmálo štěstí a měli jsme možnost procházet se tímto kruhem, stejně jako v předchozím případě, jen v několikadenním časovém odstupu od jeho vytvoření. Tento měl podobu hezké, zvlněné kytice. Teprve uvnitř jsem si uvědomil, že je poněkud nepravidelný.

Teprve uvnitř jsem si uvědomil, že je poněkud nepravidelný…

Obvodový zvlněný kruh vypadá symetrický, ale není, vnitřní část pak vůbec. Na první pohled to ve mně vyvolalo pocit ledabylé lidské práce. I ona nepravidelnost se však po bližším zkoumání ukazuje být přesně provedená, takže je zjevně úmyslná. Stejně jako u předchozího, i zde jsme byli svědky toho, jakoby si někdo velice šikovný s námi hrál a předkládal před nás takovéto hádanky, možná proto, abychom tím více o nich přemýšleli. Tvůrci Crop Circles si musí být natolik jisti svým uměním, že si mohou dovolit tvořit z obilí tvary někdy žertovné, jindy úmyslně nepravidelné. Nemyslíme si, že je mohou mít na svědomí obyčejní lidé. Prvek lidské hravosti však obsahují. Zatím nedokážeme říci definitivní odpověď.

Při cestě z obrazce, asi dvacet metrů od něj, uprostřed pole, jsme náhle našli něco, co jsme opravdu nečekali. Osamocený jednotlivý spletenec klasů, podobný tomu, který jsme viděli den před tím u Devizes! Byla to náhoda, že jsme se rozhodli jít touto cestou a objevili jej? Zde bylo ještě jistější, že si jej nikdo jiný nemohl všimnout – byl zcela mimo obrazec, kdesi uprostřed pole. Má to nějaký význam? Byl to pozdrav pro nás od autorů obrazců? Nevíme.

Na další nové obrazce, které byly u Swindonu, několik desítek mil na sever, už jsme nejeli – čekala nás totiž cesta zpět do Londýna a do Čech. Opět jsme si ověřili, jak je v Anglii a zejména v Londýně draho, když jsme na nádraží utratili poslední naše peníze. Odjížděli jsme však naplněni dojmy a příjemnými vzpomínkami.

Výprava nakonec dopadla nad počáteční pesimistické očekávání úspěšně. Obrazců jsme nakonec navštívili dost na to, abychom z naší cesty mohli udělat krátký video-dokument, který již brzy budete moci shlédnout na stránkách České exopolitiky nebo internetovém magazínu Street žurnál. Ještě více obilných obrazců se objevilo po našem odjezdu a v prvním srpnovém týdnu. Některé z nich v blízkosti míst, kde jsme byli, a v blízkosti jiných obrazců, které jsme navštívili.

Odpovědi na záhadu Crop Circles jsme sice nenašli, můžeme však věřit, že jsme jí zas o něco málo blíž, a zase o něco zkušenější. Kdoví jaká bude příští výprava, a zda snad ona něco převratného přinese?

Pro čtenáře exopolitiky napsal

Ladislav Zelinka

Některé nové obrazce se objevily v blízkosti starších…

Zdroj: http://www.exopolitika.cz/news/expedice-do-anglie-2014-za-obrazci-v-obili-podruhe/