Ekonomové se v rámci své práce snaží vyčíslit všechny možné aspekty lidského chování. Tomuto zkoumání neuniklo ani náboženství a jeho podíl na lidském jednání. Brzdí náboženské tradice a vštěpované hodnoty hospodářský růst nebo ho naopak iniciují? Je dokonce ekonomická prosperita národa těsně spjata s dominantní vírou národa? Lze spočítat, do jaké míry náboženství vytvářelo prosperitu? Či spíše náboženství prostřednictvím církve lidem bralo bohatství a alokovalo do projektů jako výstavba chrámu nebo osobní spotřeby duchovních, které společnosti žádný hmatatelný užitek nepřinášely?

image1

Otázky, které si snažím klást, vždy budou předmětem spekulací, neboť víra je subjektivní, každý ji dává jinou hodnotu a historické církevní náboženské války, spory, krádeže, už člověk jen těžko posoudí, natož spočítá. Soustřeďme se tedy spíše na principy a abstrahujme od lidského selhání duchovních.

Podívejme se na nám blízké křesťanství. Ekonomové se dívají na vztah člověka a církve jako na běžnou směnu, obchod dvoustran. V určitém bodě se protne nabídka s poptávkou, a obě zúčastněné strany jsou spokojené, přičemž přebytek spotřebitele i výrobce je jako vždy subjektivní a tedy těžko převeditelný na číselnou hodnotu.

Úvahy o vztahu víry a hospodářského růstu sahají ke kořenům ekonomie jako vědy a ve své podstatě mnohem dále. Už slavný Adam Smith se ve svém ještě slavnějším díle Bohatství národů z roku 1776 dotýká vztahu náboženské víry a ekonomie. Ucelenější pohled inspirovaný dalšímu mysliteli nabídl Max Weber v díle Protestanská etika a duch kapitalismu (1905). Vyzdvihuje protestantismus, co by cestu vedoucí k minimalizaci požitků a maximalizaci užitků, tedy zvětšování osobního bohatství v důsledku vedoucí ke zvyšování blahobytu celé společnosti.

Weber přehazuje výhybku ve vnímání touhy po materiálních statcích z něčeho církví odsuzovaného na nový ústřední cíl celého národa. Přičemž základem, pro přechod od prostého vnímání boha k povýšení náboženské víry na společensky prospěšný artefakt, je judaismus. O všeobecně známých obchodních či podnikatelských úspěších vyznavačů judaismu vznikla řada konspiračních teorií a závist či snad nepochopení byly záminkou pogromů. Nicméně adaptování ekonomických principů vedoucích k prosperitě, schovaných pod rouškou něčeho vyššího, se zdá být vlivným hybatelem blahobytu národa.

Ponechme zatím ostatní náboženské směry stranou. Vybičovat náboženství k maximální efektivnosti se daří ve Spojených státech, kde je víra brána jako důležitá oblast života, zároveň obléká kabát konzumu ve snaze přiblížit se rychlému životnímu stylu (např. zkrácení doby mší nebo moderním pojetí Bible). Rozpor mezi tradicionalismem a moderním pojetím víry, v době Webera protestantismus, nyní ještě více nabírá na intenzitě.

Kde berou náboženské instituce svoji sílu, pokud by lidem nenabízely hodnotu, za kterou budou ochotni platit? Nutně by zanikly. Monetizace hledání boha se zdá být spojující linií světových dějin. Lidská touha po něčem vyšší, po obdivování hodné autoritě, která představuje dokonalost – záblesk zářivého světla v šedi každodennosti. Ať už jde o zbožšťování panovníků ve starověku nebo posedlost celebritami v moderních dějinám. Touha je stále stejná, mění se pouze modla, výdělky zprostředkovatelů čím dál vyšší.

Otázkou stále zůstává, zda lze vyčíslit, kolik stojí bůh a proč máme stále ochotu za jeho poznání obětovat vzácné zdroje? Náboženstvím vštěpované hodnoty v případě právě protestantismu potažmo křesťanstvím jako např. skromnost, pracovitost investování místo rozmařilého utrácení jsou důležitými faktory, které ovlivnily celé národy více než se obecně vnímáno. Principy křesťanství Evropě zásadně dopomohly k dnešnímu vysokému životnímu standardu, ač cesta to byla trnitá. Nasnadě je porovnání dalších klíčových náboženství, jakožto především islámu. Vliv křesťanství na náš život i ekonomické podmínky je vyšší, než se zdá, a to dokonce i v tak ateistické zemi jakou je Česká republika.

Jitka Hanusová

Roklen24.cz