Dante Alighieri… Změnil peklo kvůli pomstě?

Velký muž italské renesance otevírá bránu, odkud není většinou návratu. Ten krok ovlivní literaturu, církev a změní chápání trestu a hříchu. Je pátek, 8. dubna 1300. Den se právě přehupuje z Velkého pátku na Bílou sobotu a Dante Alighieri vstupuje do pekla…

Před ním bylo na světě fajn, po něm se tváře věřících protáhnou zoufalstvím a strachem. Celých 13 století buší křesťanství do hlav lidí, že žít podle biblického Desatera je to nejlepší. A kdo náhodou uhne z cesty, čeká ho trest. Jaký? Normální, nic vážného. Pak ale jeden italský křesťan stvoří pod nohama světa nejtrýznivější místo trestu. Dante Alighieri (1265–1321) napíše Božskou komedii, fenomenální dílo o třech dějstvích: Peklo, Očistec, Ráj, jehož děj začíná o Velikonocích roku 1300. Danteho jméno vyvstane nade všechna ostatní. Má totiž zásadní vliv pro lidské chápání posmrtného života. Najednou peklo dostane tvář, zhmotní se a člověk získá jasný, extrémně šokující pohled na trest.

Jak se zakusuje do lebky?

„Dva zmrzlí se tu v jedné díře svíjí, lebka jednoho jak klobouk druhé kyne. A jako v chléb se hladem zuby ryjí, tak jeden v druhého své zuby vbodal tam asi, mozek kde se sbíhá s šíjí.“ Veršovaná Božská komedie zanechá ve věřících otřesný dojem. Lidé se začnou bát. Skokově ubude zločinů, protože po staletích je konečně jasné, kdo za co a kam půjde. Každý hříšník se najednou najde v patrech pekla, kterému odpovídá provinění. Když Dante o Velikonocích vstoupí do Inferna, nalezne devět kruhů, devět úrovní pekla. Jakýchsi žlebů uspořádaných do tvaru trychtýře. Na vrcholu kuželu se potácí většina mrtvých. Jsou to pouze lehcí hříšníci, anebo ti, kteří žili před Kristem jako Homér nebo Aristoteles.

Jidáš a Lucifer

Čím níž se ale duše dostane, tím větší trest zažije. Chlípníci jsou zmítáni silným větrem. Nenasytní se věčně máchají ve vodě, blátě a špíně. Z ohnivých hrobek by se rádi vymanili kacíři, ale nemohou. Na zloděje útočí hadi a násilníky bombarduje oheň z nebes nebo se vaří ve vroucí řece krve. Nejnižší patra patří kacířům, zlodějům a vrahům. A úplně dole? Pořádně hustá šlehačka na zákusku špatnosti, kde je v ledu zamražen Jidáš a sám Lucifer, jenž kdysi býval andělem. „Druhy mučení přesahují naše představy o hrůzách. Lidé byli vařeni, páleni, bodáni, napichováni, natahováni. Prostě všechno, co si člověk dokáže představit, a ještě mnohem víc,“ popisuje tryznu kanadský badatelGeorge Kourounis.

Špatná strana Florencie

Dante si nepředstavuje, že lidské duše v pekle nevnímají. Naopak jsou naprosto při smyslech, aby tu věčnou bolest cítily naplno. Otázkou je proč… Co Danteho přivedlo k tomu, popsat peklo tak strašlivě? Všechno začíná ve Florencii, kde se Alighieri narodí a studuje. A taky se tu stane politikem, který se ocitne uprostřed zápasu o kontrolu nad městem. Píše se právě rok 1300, kdy zastává funkci priora, jednoho z šesti vládnoucích mužů Florencie. Jde o to, že město chce získat papež Bonifác VIII.(1235–1303) pro své příbuzné. Alighieri je proti. Jako stoupenec protipapežské strany se v roce 1302 nemůže vrátit do Florencie. Musel by zaplatit přemrštěnou pokutu nebo by ho upálili na hranici.

Já se vám pomstím!

Básníkovi nejprve umírá Beatrice Portinariová (1266–1290), silně zidealizovaná manželka florentského bankéře, která se stane jeho nikdy nenaplněnou láskou a celoživotní inspirací. Pak ho protivníci připraví o milovanou Florencii. V nuceném exilu se z Danteho stává zahořklý člověk. A jako takový začne psát velkolepé dílo. Původně má být věnováno Beatrici, jenže v průběhu psaní změní názor. Celých 15 let projíždí Itálií, potkává přátele, poznává vlivné osobnosti středověku, promlouvá s vladaři i filozofy. Soudí je a kritizuje. Oplácí jim skrze břitký jazyk. Když mluví o škvaření a pálení lidí, představuje si všehoschopné mocipány Florencie. To je jeho pomsta…

Jan Zelenka – Epocha

– Je to prostě božské…

– Božská komedie je alegoricko-náboženský epos.

– Původně se jmenuje jen Komedie, přívlastek „božská“ ve smyslu skvělá nebo dokonalá jí později přisoudí další velký italský básník Giovanni Boccaccio (1313–1375).

– Dante píše epos v letech 1307–1321. Rozdělí jej do tří částí: Peklo, Očistec, Ráj. Neputuje sám, božská Beatrice mu z nebe pošle jako průvodce Peklem a Očistcem římského básníka Vergilia (70–19 př. n. l.).