image31Představte si, že vyjdete ven na ulici pro noviny a domů už senikdy nevrátíte. Dostanete se totiž do časové smyčky, která vás pošle o mnoho let do budoucnosti. Děsuplná situace? Jednomu nebohému Američanovi se taková věc prý stala. Rudolf Fenzúdajně přeskočil hned několik desetiletí! Jak je to možné?

Jednou z newyorských ulic prochází dezorientovaný muž. Jeho oblečení působí poněkud staromódně a výraz značí kombinaci překvapení a hrůzy. Pomalu se blíží ke známé newyorské křižovatce Times Square, když jeho hodinky ukazují půl dvanácté večer. Přesně v ten okamžik ho smete protijedoucí vůz. Následky střetu jsou fatální a muž hned na místě podléhá svým vnitřním zraněním. Následná policejní prohlídka o něm však přinese jen pramálo informací. Je u něj nalezeno pouze pár starých bankovek, dopis a vizitka se jménem Rudolf Fenz (asi 1847–1950). Později se ukáže, že se muž takového jména pohřešoval. Jenže již od roku 1876!

Je to on? Není to on!
Během šetření vychází najevo, že roku 1876 mizí muž jménem Rudolf Fenz, který si odskočil z domu koupit cigarety. Podle policejního inspektora Herberta Rihna svým popisem naprosto odpovídá muži sraženému před několika dny v ulicích New Yorku! Nepřekonatelný rozdíl čtyřiasedmdesáti let ale nenechává střízlivě uvažující policisty na pochybách. Musí jít o omyl. Alespoň to se domnívá většina policejního sboru. Někteří z mužů zákona jsou však ochotni připustit, že Rudolf Fenz nechtěně překonal čas a udělal si neplánovaný mnohaletý výlet.„Jako by ten člověk prošel bránou dimenzí a cestoval časem do budoucnosti,“ míní španělský badatel Bruno Cardeñosa (*1972). Ale jak by to dokázal? Nápomocný by prý mohl být čtvrtý rozměr.

Hraje roli čtvrtý rozměr?
Domněnka, že kolem nás existuje časoprostor, který skrývá čtvrtý, neviditelný rozměr, se objevuje už od vzniku teorie relativity německého teoretického fyzika Alberta Einsteina (1879–1955) v roce 1905. Přitom právě čtvrtý rozměr zastupuje čas (na rozdíl od tří známých prostorových rozměrů). Ve fyzice je totiž čas popisován spíše jako dimenze než jako délka, šířka a výška. Tento stav lze vysvětlit na jednoduchém příkladu. Pokud se vydáme ze svého domu do obchodu, procházíme všemi rozměry prostoru a zároveň postupujeme vpřed jeho dimenzemi – délkou, šířkou a výškou. A také cestujeme kupředu v čase – čtvrtou dimenzí. Ta je ovšem neviditelná a nehmatatelná. Kdyby Fenz využil tento čtvrtý rozměr, mohl by se dostat do zcela jiného století? Jak jinak by se ale mohl vydat do budoucnosti času navzdory?

Kdo si tady vymýšlí?
Případ nemá jasné řešení. Objasnit by ho mohly jedině nové skutečnosti. Britský badatel Chris Aubeck(*1971), který se případem Fenz zabývá již od roku 2002, objevuje zmínku o této kauze v Knize o záhadě vydané roku 1975 od francouzského spisovatele Jacquese Bergiera (1912–1978). K jeho překvapení se však příběh odehrává poněkud jinak, než jak byl doposud prezentován. Jeho verze hovoří o tom, že se Fenz nemotá po silnici, jak praví legenda, nýbrž je spatřen v davu lidí před budovou broadwayského divadla. Podle Bergiera se posléze ocitá ve vozovce vzdálené několik desítek metrů od Broadway Theatre a končí pod koly vozu taxi. Jak se ale Fenz dostal na silnici? O věrohodnosti případu proto existují jisté pochybnosti. Ovšem staré policejní spisy a zprávy dobového tisku jsou zřejmě autentické. Je příběh o Rudolfu Fenzovi pouhou fikcí, nebo se skutečně stal, ale do dnešního dne ho nedokážeme vyřešit?

Zdeněk Pospíšil – Enigma RF Hobby