Výsledek květnových komunálních voleb vyvolal v Itálii rozruch. Uspělo v nich totiž antipolitické Hnutí MoVimento 5 Stelle (Hnutí pěti hvězd, M5S), jež získalo na celostátní úrovni 15 procent hlasů. Hnutí založil předloni 64letý herec a svérázný komik Beppe Grillo, letitý harcovník proti stranické politice, vymezuje se proti „partajokracii“ a úporně odmítá zařazení do pravolevého politického spektra.
Ve čtyřech městech – Parma, Comacchio, Mira a Sarego – se M5S dostalo do vedení radnice. V dalších dvou – Budrio a Garbagnate Milanese – alespoň do druhého kola a umístilo se na druhé příčce. Tento úspěch Hnutí pěti hvězd osvětluje výsledek z Comacchia, přístavního městečka kanálů a lagun přezdívaného „Malé Benátky“.
V roce 2005 v něm levicové strany tradičně drtivě zvítězily s 60 procenty hlasů. O pět let později se poprvé v novodobé historii města na první míst dostal s 41 procenty hlasů pravicový blok v čele se stranou Lid svobody (PdL) bývalého italského premiéra Silvia Berlusconiho a obsadil radnici. Po dvou letech skandálů se však pravicová koalice rozpadla a v předčasných komunálních volbách propadla na 20 procent hlasů. Zisk levice pak oproti minulým volbám poklesl z 51 na 48 procent. „Antipolitičtí“ grillovci však obdrželi 22 procent, zejména protestní hlasy voličů znechucených tradičními stranami.
V Parmě, největším městě, v němž grillovci uspěli, je volební výsledek pro tradiční stranu ještě horší. Středopravicovou koalici, která v něm vládla 15 roků, zisk 4,8 procenta hlasů v podstatě odstranil z politické scény. Připomíná to české volby v roce 2010, kdy zazářily Věcí veřejné.
Nafouknutá bublina
Hnutí M5S na komunální úrovni uspělo i díky dvoukolovému volebnímu systému. Ve druhém kole se totiž střetávají první dva z prvního kola, přičemž většina voličů volí „menší zlo“. Vítěz tedy může obdržet i hlasy těch, kteří by ho nikdy nevolili. To je druhý faktor, který se podílel na vítězství grillovců na komunální úrovni.
Průzkumy veřejného mínění věští Hnutí pěti hvězd v parlamentních volbách v příštím roce 15 až 20 procent hlasů, což by mohlo přepsat italskou politickou mapu
Zatímco parmská levice si v prvním a druhém kole prakticky udržela své voliče (39,2, respektive 39,8 procenta), hnutí M5S vyskočilo z 19,5 na 60,2 procenta. Hlasovali pro ně nejen voliči protestující proti zavedeným politickým stranám, ale i ti, kterým je z nějakého důvodu proti mysli volit socialisty. Hnutí pěti hvězd bylo rázem zařazeno do průzkumů veřejného mínění. A ty mu věští v parlamentních volbách v příštím roce 15 až 20 procent hlasů, což by mohlo přepsat italskou politickou mapu.
Skeptici namítají, že rychle nafouknutá bublina Hnutí pěti hvězd může stejně rychle splasknout, ukáže-li se bez obsahu. Několik set tisíc sympatizantů M5S je však plných optimismu a nadšených z toho, že se konečně zatočí se „starými stranickými strukturami“. To opět připomíná situaci před českými volbami v roce 2010, kdy nastalo vyhánění stranických „dinosaurů“.
Poplatnost dobovým náladám
Posouzení Beppe Grilla závisí na hodnotiteli. Pro člověka, jehož rozhořčují módní problémy, je odvážným bojovníkem proti nešvarům doby a za práva „obyčejných“ lidí. Pro toho s ustálenými názory na svět, které mění spíš podle vlastního poznání než většinové společnosti, je Grillo jen korouhvička, jež dokáže včas vystihnout, odkud vane vítr.
V tom spočívá klíč k pochopení Grilla. Je to bavič a satirický komik, který ví, co lidé chtějí slyšet. Jeho tématy bylo vše, co od osmdesátých let hýbalo italskou veřejností, a nejen jí:
- ochrana životního prostředí (nanočástice ze spaloven odpadu);
- kritika vládnoucí strany (levicové i pravicové);
- stažení italských vojáků ze zahraničních misí;
- odpadky v Neapoli;
- nárok na bezplatnou vodu (proti privatizaci vodáren);
- nárok na svobodný (a bezplatný) internet;
- kritika bank, koncernů a farmaceutických firem;
- podpora alternativního pohonu aut a solárních panelů;
- zrušení zkorumpovaných politických stran;
- zavedení přímé – internetové – demokracie.
Grillovu poplatnost dobovým náladám nejlépe dokládá jeho turné v roce 2000 s názvem „Time-out“. Během svých vystoupení kritizoval rychlý technologický rozvoj a jeho komercionalizaci a končil je demonstrativním rozbitím počítače. To mu však nebánilo, aby poté, co si všiml možností nových technologií pro svůj „byznys“, v roce 2005 založil blog, který je nejčtenější v Itálii a jehož pomocí prodává reklamní bannery a vlastní DVD, prostřednictvím Facebooku organizoval své sympatizanty a kázal o „svobodném internetu“ jako o nezbytnosti „pravé demokracie“.
Kdo je Beppe Grillo („Pepa Cvrček“)
Celým jménem Giuseppe Piero Grillo, jeho příznivci si říkají grillini („cvrčci“). Narodil se v roce 1948 v Janově. Z univerzitních studií zběhl k televizní zábavě poté, co nezůstal bez povšimnutí jeho satirický monolog. Od konce sedmdesátých let začal moderovat televizní pořady či hudební festival Sanremo a hrál jak ve filmech, tak v reklamách na jogurty Yomo.
V tradičním italském satirickém monologu komik na podiu „tepe problémy současné společnosti“ vlastními postřehy, historkami, vtipy, kritikou či sarkastickými poznámkami a současně používá lidovou moudrost. V lepším případě vzniká brilantní představení, v horším lidová demagogie.
Dvě akce
Grillovy satirické monology byly stále sarkastičtější a zaměřovaly se na politiku. Kvůli tomu s ním ukončila spolupráci italská veřejnoprávní televize a Beppe Grillo musel začít se svým představením objíždět náměstí a divadla. Tehdy se u něho objevuje averze ke „kastě novinářů“ a požadavek „necenzurovaných informací“, svobodných médií a demokracie „zdola“.
V roce 2007, konkrétně 8. září, zorganizoval Vaffanculo-Day (Den jdětedoprdele). Tato protestní akce vylákala pod véčkem z roztažených prstů a zkratkou V-Day (Den vítězství) na náměstí několika desítek italských měst i před některá italská velvyslanectví v zahraničí tisíce demonstrantů. Požadovali omezení poslaneckých privilegií.
Dne 12. července 2009 pak na svém blogu oznámil kandidaturu za levicovou Demokratickou stranu. Ta to však po dvou dnech dementovala a spolupráci odmítla. Grillo proto o několik měsíců později založil politické Hnutí pěti hvězd.
Jednoduché recepty
K Beppe Grillovi neoddělitelně patří populismus. A pokud populismus kritizujeme, je třeba tuto kritiku vztáhnout i na Grilla. Populismus je totiž možné definovat i jako snahu zalíbit se lidem – buď vědomě z vychytralé vypočítavosti, anebo nevědomě v naivním zápalu. A nabízet jim jednoduché recepty na složité problémy. Mezi těmi Grillovými lze například objevit:
- Omezit privilegia politiků a zprůhlednit jejich majetky.
- Nechat všechny o všem hlasovat na internetu, čímž vstoupíme do zlaté éry „pravé demokracie“.
- Zakázat farmaceutické koncerny, čímž se zlevní léky a lidé budou zdravější.
- Nasypat veřejné peníze do solárních panelů a vodíkových motorů a svět bude čistý a zelený.
V jednoduchých receptech tkví univerzálnost populismu, což platí pro celou Evropu. Beppe Grillo je italskou obdobou českého Radka Johna z Věcí veřejných, jen je zábavnější a méně upachtěný. Grillovo Hnutí pěti hvězd však nečeká stejně jako česká „véčka“ žádná dlouhá a oslnivá budoucnost. Buď bude nadále kverulovat v suterénu politického dění, nebo je čeká rychlý vzestup, po němž bude následovat ještě rychlejší pád. Jen takový totiž bývá osud navrhovatelů jednoduchých populistických receptů.
Evropa již do určité míry žije společným životem. Módní nálady, obavy a rozčarování lidí se přelévají přes hranice a s nimi i aktuální populistická témata. Proto lze očekávat, že se tuzemští populisté ponaučí od těch zahraničních. Kdo u nás jako první začne bojovat proti současným politikům, partajokracii, korupci, rozkrádání veřejného majetku, bankám a nadnárodním koncernům a za „skutečnou“ demokracii a za „podporu“ nových technologií a „svobodného“ internetu? Kdo nabídne léčbu jako v Itálii Beppe Grillo?
http://www.ceskapozice.cz/zahranici/evropa/beppe-grillo-italsky-priklad-pro-ceske-populisty?page=0,1
