K Jeruzalému se blíží početné procesí. V jeho středu je vidět nevelký vůz, na němž spočívá zlatě zářící archa úmluvy. Povoz však zničehonic zaškobrtne o kámen a nebezpečně se nakloní. Uziáš proto přiskočí a schránku zachytí rukou. To však nemá dělat! „Hospodin vzplanul proti Uzovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží schráně zemřel,“ tvrdí biblický prorok Samuel. Archy se totiž jen tak někdo dotknout nesmí!

archaArcha úmluvy, záhadná truhla obsahující nejcennější židovské náboženské předměty, má být tím „nejsvětějším kusem nábytku, jaký je kdy v historii lidstva vyroben.“ Dokonce má mít zázračnou moc! Dokáže prý zastrašit nebo zničit nepřátele, přinést štěstí i neštěstí, zabít toho, kdo se jí dotkne a má jiskřit, mlžit a vyzařovat temné světlo. Nikdo dnes ovšem neví, kde se tajuplný klenot vlastně nachází! Jak je to možné? Izraelité ho totiž před více jak 2500 lety kdesi ukryjí před Babyloňany. Od té chvíle nenajdeme o arše v Bibli ani čárku. Že by na ni lidé jednoduše zapomněli? To asi těžko. Kam ale zmizela?

Použijí zlato a akáciové dřevo
Hora Sinaj se ztrácí v oblacích kouře. Na jejím vrcholku stojí Mojžíš a rozmlouvá s Bohem. Tedy alespoň podle Bible. „Zhotovíš příkrov z čistého zlata dlouhý dva a půl lokte a široký jeden a půl lokte. Potom zhotovíš dva cheruby ze zlata; dáš je vytepat na oba konce příkrovu. Jednoho cheruba uděláš na jednom konci a druhého cheruba na druhém konci. Uděláte cheruby na příkrov na oba jeho konce. Cherubové budou mít křídla rozpjatá vzhůru; svými křídly budou zastírat příkrov,“ přikazuje mu Hospodin. Jen co Mojžíš i s Desaterem sestoupí do údolí, dá se do práce. Výsledkem namáhavého úsilí je zlatavá truhlice z akáciového dřeva. Co do ní Židé následně uloží, není přesně jasné. Údajně jsou to Desky zákona spolu s Áronovou holí a manou.

Ochraňují pouze její kopii?
Nohy babylonských vojáků víří prach. Pod náporem jejich zbraní padá jedno město za druhým. Král Nabukadnesar II. (asi 634–562 př. n. l.) se proto rozhodne vytáhnout přímo proti Jeruzalému. Právě ve zdejším Chrámu se již takřka čtyři sta let archa úmluvy zřejmě nachází. Prorok Jeremiáš se jí ale rozhodne zachránit. „Jeremiáš, velmi dobře si vědomý toho, jaké nebezpečí představují pro posvátné relikvie zabijáci krále Nabukadnesara, svolal hrstku věrných a chrámové předměty v tajnosti ukryl v podzemí,“ domnívá se spisovatel Miloš Jesenský (*1971). O dalším osudu Boží schrány se nic neví. Nabukadnesar totiž nechá celý Jeruzalém včetně Chrámu zbořit. Podle některých je však v té době archa úmluvy už někde úplně jinde a Židé tak několik předešlých staletí opatrují jen její kopii.

Ukradne ji Šalamounův syn?
Vše proběhne tajně!“ šeptá židovský král Šalamoun (vládne asi 970–931 př. n. l.) a dívá se přitom do očí svému synovi Menelikovi (asi 972–912 př. n. l.). Ten totiž podle eposu Kebra Negest navrhne otci přenést archu úmluvy do Etiopie a do Jeruzalémského chrámu namísto ní umístit pouhou repliku. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že Menelik jedná bez vědomí svého otce. Archa úmluvy tak zřejmě putuje do dalekého Aksúmu. Po nějakém čase je však ukryta na ostrově Tana Kerkos na jezeře Tana. Zde vydrží až do 4. století, kdy je opět přenesena do hlavního etiopského města. V 17. století pro ni panovník jménem Falidas nechá v Aksúmu vybudovat zbrusu nový chrám, k němuž v roce 1965 přistaví císař Hailé Selasié (1893–1975) zvláštní kapli. Ukrývá se v ní ale skutečná archa úmluvy?

Jakub D. Kočí

Zdroj: http://akta-history.rf-hobby.cz/index.php?locales=2&id_page=178&id_previous_page=249&nocache=1351584827.7298&inq=7513e27bfa3b0ad63201cf3312803865&ida=0&id_art=32994&sta=0&cislo=0&sea=0&PHPSESSID%3Dfda7237ef9b71ce0bc0d77cfa4ba66ad=0&fid=0&nsrd=1&kty=0&checksum=872e26a0f4b6cec589dc39c5c8ce9556